Bohéma

Je mi strašně líto, že nemůžu dát vyšší hodnocení. Líbí se mi, že vyprávění bylo ohraničeno dvěma okupacemi, které zničily životy dvěma generacím, je mi sympatické, že seriál zkoumá osobní a profesní hranice, které umělec může či nemusí prolomit při své profesní kariéře, ale v tom hlavním seriál selhává. Nejde o problém, zda by Vávra poplácával Štěpánka po tváři, ani to, že byly vytvořeny fiktivní postavy, kolem nichž se točil děj, i to, že je historie občas přizpůsobena, by se dalo za určitých okolností pochopit, ale jen za jediného předpokladu - že tyhle všechny věci poslouží celkovému záměru, vyznění a ozřejmí to, co chtěli tvůrci říct a to se tady nestalo. Fiktivní záležitosti buď úplně zapadly, nebo lidi mátly, popřípadě naštvaly (často neprávem), ale nijak zvlášť Bohému neozvláštnily. Mé naděje, vkládané do scénáristky Terezy Brdečkové (která má celkem sympatické rozpětí činností, přes televizní pořady, k práci na filmových festivalech až po to, že je dcerou Jiřího Brdečky, takže k filmu má blízko), byly asi příliš vysoké. (27.02.2017)

České století bylo jako koncept semknutější a těžilo z toho, že velká část byla jasně zasazená do "veřejné sféry", takže tu jistá strnulost vlastně nebyla na škodu. Bohéma je ambicioznější portrét konkrétní společenské sféry, který spojuje veřejné a intimní a bohužel v tomhle ohledu je paradoxně mnohem topornější, když opustí kulisy Barrandova a pitvá se v soukromých avantýrách. Nejde jen o diskutované faktografické šarády, ale i o to, že Brdečkové scénář je konvenční a málokdy skutečně zatne čepel hluboko. Rámec s 68. má zesílit morální dilemata a zdůraznit historickou kontinuitu, místo toho ale vyprávění ještě více drobí. Ratajův muzak pak jen dokládá, že Bohéma se snaží vidět všude, ale nevidí vlastně pořádně nikam. Podstatné věci mizí v dýmu a otravně melancholickém pofrkávání trubek. Škoda, protože herecky je to až na výjimky slušné (Dlouhý předvádí jeden z nejlepších výkonů blahé paměti) a pár scén (hlavně těch morálních dilemat zavdat si / nezavdat si) vyzní poměrně působivě. Promarněná příležitost, která volala po důslednější dramaturgii i režii. (20.02.2017)

Kdyby část dějových linek nevyšuměla do ztracena, část postav bez vysvětlení nemizela z epizody na epizodu a podařilo se více akcentovat ty příběhy, které v sobě nesly dramatický potenciál (narození malého Nového, soud s Burianem), určitě by nebylo tak obtížné dobdít každou epizodu až do konce. Tezovitost a faktografická nepřesnost byly nakonec docela podnětné, protože jsem alespoň měla motivaci si problematiku Barrandova přípomenout. (20.02.2017)

Musím otevřeně přiznat, že nerozumím tomu, proč tvůrci smíchali naši ČS historii (skutečné herce a režiséry) s fiktivními postavami, znehodnotili tím celou sérii o tvorbě filmů na Barrandově po roce 1938.. Neustálé poskakování v čase, velké množství postav a k tomu to podstatné - divák ví, že tomu nemůže/nesmí věřit, považuji za nevyhovující.. Sérii hodnotím dvěma ušmudlanými hvězdičkami, tu třetí hvězdu posílám hercům, ti odvedli výbornou práci, moc se mi líbil Vladimír Javorský, potom Jaroslav Plesl, Petr Stach a Michal Dlouhý, zachraňovali, co se dalo.. (29.03.2024)

Autorský tým sester Bártů, který své kvality předvedl v nekonečné srágoře Rodinná pouta/ Velmi křehké vztahy, herecké obsazení, které až na výjimky kopíruje obsazení výše zmiňovaného veledíla, naprosto účelové překrucování faktů a ničím nepodložená tvrzení a vytvářená klišé typu hérečka = štětka, Havel = spasitel národa. Podtrženo, sečteno, další nekoukatelná propagační pitomost, která zaujme tak maximálně absolventy lobotomie nebo rodinné příslušníky účinkujících, což bude dost často totéž. Za mě odpad. (07.02.2017)