Bohéma

Neskutečná nuda. Už jen fakt, že jedni herci hrají jiné mnohem známější herce, je absurdní. Stejně tak to, že představují situace, které se odehrávají jen v hlavách tvůrců a vůbec neodpovídají skutečnosti. Kdo ví, jak to tehdy bylo. Většina aktérů a pamětníků už nežije a i oni by sotva mohli pravdivě popsat tehdejší poměry ve světě filmu. Vyložili by si je tak, aby z toho vyšli čistí. Kdo ví, jak by se kdokoliv z nás zachoval v situaci, kdy by šlo jemu či jeho rodině o život a pokud by nebyl hrdina, tak jestli by se mu to dalo vyčítat. Je to takové šturmování do boje, když bitva už skončila. Viděla jsem kompletně jen jeden díl a byla to ztráta času. (20.02.2017)

Bohéma nabízí na rovině konkrétních rozhodnutí i obecnějších principů solidní představu o tom, co se dělo v zákulisí milovaných filmů pro pamětníky. Veselohry s Burianem nebo Marvanem vám nyní už tak veselé připadat nebudou, v čemž spočívá zřejmě nejpodvratnější tah Roberta Sedláčka, tvůrce, který se zas a znovu pouští do toho, k čemu většina jeho kolegů nemá odvahu – odkrývá slabiny české národní povahy. V širších souvislostech sérii nahlížím tady. (20.10.2018)

Škoda, protože pokud bylo cílem vytvořit věrohodný obraz života českých herců a filmařů v době od třicátých do padesátých let dvacátého století, je dosažený výsledek poměrně tristní. Nedovolím si hodnotit pravdivost všech jednotlivých výjevů, ale přinejmenším některé z nich jsou zjevně upravené nebo zkreslené, a proto ani ostatní nemohou působit věrně. Dovolím si však tu drzost napsat, že linka se srpnem osmašedesátým je nejen úplně nadbytečná, ale navíc se snaží srovnávat dvě neporovnatelné situace a doby, což společně s vykreslením poválečného vývoje v mnohem horším světle, než je tomu u samotného protektorátu, vytváří poněkud neobjektivní pohled na celkové dění. Problémem tohoto ztvárnění světa československé kinematografie je také jeho nepřehlednost a roztříštěnost spočívající v míchání smyšlených a skutečných postav nebo filmů se skutečnými i smyšlenými jmény či názvy a rovněž v trochu zvláštní skladbě výstupů, z nichž svou sílu prokazuje jen několik. Lesk hvězd stříbrného plátna se zde stává převážně pouze jeho matným odrazem, a to nikoli vinou hereckých výkonů jejich představitelů, které mají vysokou úroveň, ani snahy ukázat jejich osudy v rádoby komplexnějším pojetí, ale spíše kvůli nepříliš koncepčnímu uchopení. 35 % (21.02.2017)

Na BOHÉMU se lze dívat ze dvou výchozích bodů. Buď jako na umělecký dokument, nebo jako na umělecké postižení mimořádně rozporné doby. V  prvním případě lze určitě nalézt řadu pih na kráse, které ovšem rozezná jen zvlášť poučené oko. V druhém nezbývá než sledovat kvalitu scénáře (určitě dobrou), režie (solidní) a přehlídku polistopadového herectva staršího (střední generace) i mladšího (mileniálové). V obou případech nanejvýš dobré a vlastně  povzbudivě kvalitní až výborné (Pleslův Miloš Havel nebo Javorského Vlasta Burian či Dlouhého Zdeněk Štěpánek nebo Rašilovův Oldřich Nový). Dobrý je i nápad s ruskou srpnovou agresí a přihlížející dramaturgovou dcerou. Byla tu ještě jedna možnost: osobnosti filmového mikroprostředí přejmenovat a fantazii popustit ještě více uzdu. Zbývá otázka, jak by to bylo nebo mohlo být přijato. (20.02.2022)

Zmastit u skutečných postav jejich skutečné jednání je trestuhodné. Ale třeba uvidíme, jak se přátelil Havel s Heydrichem i malého prezidenta Letiště pohoupal na koleni. Ale to asi ne, ani v nedávné Baarové neměli tvůrci koule na to, reálně kolaboraci ukázat. A jak by to taky vypadalo, že? Když pan hrabě i aHavlovci v pohodě restituovali. Pane Rumler, to byla mistrovská práce... No, dějiny vždy psali "vítězové" ..., tak jednou Plzeň osvobodila Rudá armáda a teď zas "elity" jsou elity a žádná kolaborace ... Takové téma má svůj žánr - doku-drama, ale to by nešlo tak faulovat, tak uvidíme, zda alespoň Štěpánkovi uvedou fakta o otci na pravou míru, aby zas učitelé dějepisu nemuseli ty bláboly reprodukovat. (21.01.2017)