Madame Bovary
Réžia:
Claude ChabrolScenár:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrajú:
Isabelle Huppert, Jean-François Balmer, Christophe Malavoy, Jean Yanne, Lucas Belvaux, François Périer, Louis-Do de Lencquesaing, François Maistre (viac)Obsahy(2)
Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem. Filmová adaptace věrně vystihuje většinu zásadních scén Flaubertova románu, mezi něž patří např. svatba, bál či zemědělský trh. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (61)
Snad je to kvůli mé nenávisti k Mme Bovary jakožto knižní postavě, ale tenhle film se mi prostě nelíbil. Nělikokrát jsem se přistihla, že mám strašnou chuť představitelku hlavní role lisknout, aby se konečně probrala a začala se sebou něco dělat. Mr. Bovary je sice politování hodný tragéd, ale jeho poslední scéna u postele umírající Mme Bovary byla asi jediná, která mě ve filmu oravdu zaujala. ()
Čo vlasne Madame Bovary vyčítať. Je to historická kostýmovka s perfektnou hlavnou predstaviteľkou, ktorá dodáva svojej postave uveriteľnosť a psychologickú vierohodnosť. Je to podľa slávneho románu a zadaptované adekvátne. Je to európsky akademické, čo je síce trochu iné, ako americká akademickosť, ale stále to znamená, že sa všetci držia tak trochu pri zemi a starším ročníkom to bude o to viac vyhovovať. Vyhovovalo to aj mne, takmer dve a pol hodiny som sa najmä vďaka Isabelle nenudil a čakal, čo príde ďalej, keďže som knihu nečítal. Len je trochu divné, že sa filmu dostalo jedinej oscarovej nominácie, asi bola chyba v propagácii štúdia. Film vnímam ako doplnenie si Chabrolovho portfólia. ()
Ruku na srdce: väčšina knižiek tzv. "povinného čítania" s našou dušičkou príliš nezamávala. Možno preto, že sme ich ani nikdy neotvorili: v každej triede sa našlo zopár snaživcov, ktorých čitateľské denníky opisovala celá trieda, vrátane gramatických chýb. Aj ja som sa k Flaubertovi dostal až v dospelosti. A špeciálne k Madame Bovary až potom, čo som sa v autorových denníkoch dočítal, že keď sa počas písania tohto opusu rozhodol hlavnú hrdinku "otráviť", ešte v tú noc sám pocítil príznaky ťažkej nevoľnosti. Privolaný ošetrujúci lekár konštatoval zjavné symptómy otravy! Tomu sa hovorí autosugescia!!! Zvláštny, chvíľami až akýsi chorobný opar sa vznáša aj nad románom ako takým. A hoci sa Chabrol snažil popasovať s predlohou naozaj poctivo, flaubertovské kúzlo je preč, príbeh si neobratne musí pomáhať rozprávačovými barličkami a nebyť Isabelle Huppert, odtrpel by som si to asi tak, ako to opisovanie čitateľských denníkov v detstve, týždeň pred klasifikačnou poradou. ()
Upraveno v září 2020. Chabrolova Paní Bovaryová je živoucím filmovým přepisem románové předlohy Gustava Flauberta. Claude Chabrol si splnil svou povinnost buržoazní kritiky a zlomyslným černým humorem je samotný dopad rozporu mezi ideálem a realitou. Konvence společenské i partnerské, vyprahlost vnitřních světů, které mocně, a vícekrát melancholicky, dychtí po nesmrtelné kráse života a tudíž povznášející niterné naplněnosti. Nakonec jde o to, zda je člověk schopen prožít svůj život v poetické velkoleposti, nebo v zatuchlé přízemnosti, či v pragmatickém ulpívání. Těžkopádná, a nerovnostářská realita je nesnesitelnou tíží, tehdy veškerý idealismus dětství a mládí chřadne a zmírá v pachu konvencí a falše. Chabrol útočí na buržoazii, neboť jen ta má plné právo na plnohodnotný život, ale také na svět mužů, neboť jejich prospěchářské a tělesné nátlaky povětšinou stojí za zatracením padlých žen. Jean Rabier, zkušený Chabrolův kameraman, stvořil plastické obrazy lidského nitra v těch protichůdných pocitech touhy a beznaděje. Hrdinkou provokací společenských konvencí 19. století je Emma Bovary (velmi dobrá Isabelle Huppert), romanticky naivní žena. Život je v představách vášní s náklonností pro estetiku věcí i činů, ale samotná skutečnost života je tvořena konvenční omezeností ducha. Vnitřní svět malátní, nebo revoltuje, přitom se smysluplnost reality vytrácí až do nevyhnutelnosti absolutního úniku před zkázou celého jejího života. Hlavní mužskou postavou je Charles Bovary (velmi zajímavý Jean-François Balmer), Emmin manžel a skromný lékař. Ani laskavost, ale ani obětavost, přestože jsou ceněnými lidskými vlastnostmi, nedokáží zaplnit vnitřní svět, toužící po vášni a nesmrtelnosti. Život se bouří proti všem zvyklostem. Důležitou postavou je Rodolphe Boulanger (pozoruhodný Christophe Malavoy), místní vlastník panství. Jen v tomto společenském zařazení je možné prožívat všechny krásy života. A ženský odpor je marný, když si urozený něco usmyslí. A závrať dává jistou naději. Významnou postavou je Léon Dupuis (příjemný Lucas Belvaux), mladý notář s romantickou potřebou prožívání života. Láska je ideálem, v její vášni je slyšet pravý tlukot života. K výraznějším postavám zde patří také Homais (zajímavý Jean Yanne), bodrý, s lékařem spolupracující lékárník, a propagátor nejmodernějších výdobytků života. Z dalších rolí: provozovatelka pohostinství a vdova Lefrançois (Christiane Minazzoli), úlisný a úspěšný šíbr Lheureux (Jean-Louis Maury), prosťáček s koňskou nohou Hippolyte (Florent Gibassier), Emmin otec a zámožnější farmář Rouault (Jean-Claude Bouillaud), chlípný právník a též radní městečka Yonville Lieuvain (François Maistre), náročná, se snachou zásadně nespokojená Charlesova matka (Marie Mergey), sociálně soucitný farář Bournisien (Jacques Dynam), mladá a spolehlivá Emmina služka Felicité (Sabeline Campo), či vypravěčův hlas (François Périer). Chabrolova Paní Bovaryová, já jsem s jeho filmovým přepisem nadmíru spokojen. Chabrolovou doménou byl útok proti pokrytectví konvencí, byť jde v podstatě o zhoubný souboj ideálů s realitou. Příjemně provokující filmové dílo! () (menej) (viac)
Film, na který se znovu nepodívám, ale který mě rozhodně zaujal. A to spíše, než v příběhu, tak po stránce technického zpracování a atmosférou. Přiznávám, že děj se strašně vleče. Úhlavním středobodem je zde žena, která je závislá na akčnějším životě ve stereotypní měšťanské společnosti 19. století. Její touha a závislost na prožívání různých adrenalinových románcích, krizích a rozhazovačném životě, ji nakonec zavede ke zkáze. Dějově jde o velice slabé dílo. Ovšem herecky, kamerově, režijně i technicky o minimálně velice povedenou adaptaci. Ta se jistě nebude líbit každému, ale přinejmenším milovníci psychologie ji jistě ocení. Minimálně kvůli tomu Bovarismu. 65% ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (1)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Gustava Flauberta. (Terva)
Reklama