Paní Bovaryová

Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. (27.08.2007)

Snad je to kvůli mé nenávisti k Mme Bovary jakožto knižní postavě, ale tenhle film se mi prostě nelíbil. Nělikokrát jsem se přistihla, že mám strašnou chuť představitelku hlavní role lisknout, aby se konečně probrala a začala se sebou něco dělat. Mr. Bovary je sice politování hodný tragéd, ale jeho poslední scéna u postele umírající Mme Bovary byla asi jediná, která mě ve filmu oravdu zaujala. (23.03.2009)

Nejsem si jistá srozumitelností psychologického vývoje Bovaryové, vzhledem k tomu, že zde chybí úplný začátek jejího života. A pokud netušíme, kde se vzala její niterná potřeba po zidealizovaném milostném vztahu, ve kterém by se mohla sama stát romantickou ikonou, není snadné sledovat ta nekonečná blouznění v podání Huppertové. Největší dramaturgickou fackou je lhostejné vyjmenování dalších osudů dcery Berty přes další dvě kolena v závěrečných titulcích, jako by šlo o pouhé přečtení položek z nákupního seznamu. Nicméně, myslím, že jsem si objevila další z klasických látek, jenž mi nebude zatěžko zkoumat ve vícero adaptacích. V Divadle pod Palmovkou hraje v inscenaci Bovaryové pro změnu prim její finanční negramotnost (dnes tolik aktuální). Otázkou čtení by ale mělo být především uchopení svobodného ženství, bránícího se konvencím. (23.05.2018)

Vynikajúca Flaubertova knižná predloha, ktorá bola podľa mňa verne netočená. Sám spisovateľ by bol spokojný hlavne s pani Bovaryovou v úlohe Isabelle Huppert, podľa mňa to bolo zahrané skvele a verne - podobne aj v novšom spracovaní s Wasikowskou. Pani Bovaryová je vlastne šľapka v krásnych šatách a nóbl správaním. Na rozdiel od moderných kurtizán sa však dlho z baženia po peniazoch a milencoch netešila a osud si ju našiel. Vlastne si ho našla sama. Spisovateľ sa inak inšpiroval skutočných príbehom zo svojho okolia v Rouen, kde sa raz dočítal v novinách o manželstve, ktoré dopadlo rovnako. Takže príbeh, ktorý napísal sám život. (01.12.2021)

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi. Přeci jen kniha se mi líbila a filmová adaptace se jí drží poměrně sveřepě. Jenže, co funguje na papíře, nemusí zdaleka tak silně působit na plátně. Vzhledem k tomu, že během četby jsem se do paní Bovaryové dokonale vcítila (a doteď mám neodbytný pocit, že Flaubert byl žena), nedokážu se těchto pocitů zbavit ani při sledování filmu. Díky extrémně vlezlému vypravěči dochází ale k nehorázné banalizaci a místy působí snímek nechtěně parodicky. Obsahově je tak film kvalitní díky předloze, po herecké stránce zase exceluje Isabelle Huppert. Filmařsky se ale o výjimečné dílo nejedná a bohužel hlavní aspekt, kterým je emocionální stránka, se zcela vytrácí. (10.06.2014)