Švindeľ

Dokonale sehraná dvojice, provozující povolání, které je, no... „přinejmenším, těžko zdanitelné“. Atraktivní Betty, žena mnoha tváří, která, když se zaměří na oběť, tak „od té chvíle se chlap, jen blaženě culí“. A Viktor, muž v pozadí, který nekrade, jen částečně odebírá. Příjemná kombinace švýcarských peněz, francouzského šarmu a báječné Isabelle Huppert. (06.08.2005)

Koncept: "trochu ukradni, ale tak aby okradnutý nič nezistil a nič zásadné mu nechýbalo" bol použitý aj vo filme Kena Loacha "Anjelský podiel". Tam však išlo o šancu takýmto postupom vymaniť sa z večných potýčok, bitiek a celkove zo života točiaceho sa okolo mizerne platených brigád a drobných zlodejín. Švindeľ ponúka čosi trochu iné. Zabehnutá dvojica: starší muž a koketujúca žena oberajú mierne pripitých šťastných výhercov v kasíne, ktorí uveria snu, že popri trafení čísla v rulete, trafili vzápätí niekoľko posteľných čísiel s flirtujúcou zvodnicou na hotelovej izbe. Vydarený párik, obrážajúci najrôznejšie profesné konferencie (zubári, architekti a pod.), sa takto živí už niekoľko rokov. Vidina bezprácneho obrovského zisku, spočívajúceho v ukradnutí kufru plného bankoviek im však takmer doláme väzy. Spoločnou črtou oboch filmov je upozornenie na neúmerné hromadenie ziskov u tých, ktorí si ani nevšimnú, keď im zo zisku zmizne toľko, koľko iným vystačí na bezproblémové prežitie. (10.06.2013)

Upraveno v září 2020. Konec sázek je stylizovaným kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Osobní zkušenosti mi velí, že poměrně často se neuvěřitelné stává skutkem. Navíc Claude Chabrol si udržoval nad filmy nadhled, sice zlomyslný a může být zaměňován za cynismus, ale přesto nezaměnitelný a využívající místo krutostí a krveprolévání nálady vnitřních světů. Konec sázek je filmovou rošťárnou, zachovává si kultivovaný a situaci přizpůsobivý šarm, svádí se koketní ženskou smyslností, a užívá si tu jásavě nakažlivou radost ze života. Hvězdou potutelně odvázaného kriminálního thrilleru je Elizabeth alias Betty alias princezna Sissi Petrovna (elegantní Isabelle Huppert), heboučké vnadidlo sehraného páru podvodníků. Daňová svoboda voní dobrodružstvím a vzrušením, klamání je hrou a jedinečnou životní výzvou. Obdiv mužů, život v pohodlí, vzrušení ve zrychleném dechu, opovážlivost a radost z úspěchu. Větší sousto rozšiřuje možnosti a životní obzory. Hlavní mužskou postavou je Victor (velmi příjemný Michel Serrault), Elizabethin otec a odpovědnější část plánovaných podvodů. Opatrnost je základním pravidlem, přesto neodolá vnucené příležitosti. Život je hra pro připravené. Výraznou postavou je Maurice Biagini (příjemný François Cluzet), nepříliš bystrý převozce vysokých peněžních částek pro zločinecký syndikát. Plány k osobní prosperitě jsou ale limitovány vlastní omezeností. Důležitou postavou je pan K. (velmi zajímavý Jean-François Balmer), nadřízený Maurice, rozlobený jeho nejapným zkratem. Život, smrt a povinnost, urputně chránící všechny ty cenné komodity syndikátu. Z dalších rolí: oklamaný obchodník se zahradní technikou Robert Chatillon (Jackie Berroyer), osamělá stará italská vdova Trotti (Mony Dalmès), či hrubá síla pana K. na ostrově Guadeloupe (Jean Benguigui a Gilbert Laumord). Konec sázek je dalším příjemnějším kouskem z kriminálních thrillerů, stylizovaných černým humorem, uličnictvím a žádostivostí Clauda Chabrola. Osvěžující to pobavení! (26.12.2009)

Z hlediska kvalit scénáře jde vysloveně o průměrnou záležitost, kterou jakýkoli díl televizních Podfukářů bez problémů převálcuje. Hrátek se záměnou kufrů jsme si užili víc než dost v desítkách filmů a Konec sázek opakuje jen to, co příznivci žánru znají nazpaměť. Do mírného nadprůměru film zařazuje herecký výkon Isabelle Huppert, která své podvodnici Betty propůjčila osobitý francouzský šarm a špičkové herectví. Podobný typ osudových žen Isabelle Huppert umí na jedničku a v době natočení filmu byla v ideálním věku pro zvýraznění své smyslnosti. Jen díky ní bych uvažoval i o čtvrté hvězdičce, ale bohužel zápletka v momentě, kdy se objeví zločinecká banda, začne povážlivě skřípat. Padouši, kteří neváhají brutálně zavraždit pokladníka, se vůči podvodnické dvojce zachovají neuvěřitelně naivně. Suma sumárum, celkový dojem 60 %. (13.01.2008)

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)