Švindeľ

Dokonale sehraná dvojice, provozující povolání, které je, no... „přinejmenším, těžko zdanitelné“. Atraktivní Betty, žena mnoha tváří, která, když se zaměří na oběť, tak „od té chvíle se chlap, jen blaženě culí“. A Viktor, muž v pozadí, který nekrade, jen částečně odebírá. Příjemná kombinace švýcarských peněz, francouzského šarmu a báječné Isabelle Huppert. (06.08.2005)

Když jsou podvodníci dostatečně rafinovaní a díky tomu úspěšní, zbývá jim jen doufat, že se nenajdou další tací, kteří je v téhle rafinovanosti netromfnou a tím na celé čáře neporazí... Námět nijak originální, zpracování opírající se občas i o nějaké to klišé, více zvratů či chování postav ve vybraných situacích ne zrovna uvěřitelné a Claude Chabrol, ač proslavený jako zásadní tvůrce francouzské nové vlny a režisér více filmů s kontroverzními náměty, stvořil zde nečekaně téměř mainstreamovou krimi komedii, tudíž plně chápu časté řazení Konce sázek do průměru. A já se přesto nadmíru bavil, aneb hlavní postavy mají ke svému řemeslu stejně zručný vztah, jako Chabrol k filmařině, takže film i přes komorní ráz slušně odsýpá, nenudil mě, napínal i rozesmíval... Isabelle Huppert si snad ani nevybavím v roli aspoň trochu „normální“ ženské, nicméně tentokrát své mazané mrše dodala silný šarm a smysl pro vtip, a Michel Serrault opět zaexceloval v suše ironicky humorné poloze. Chabrol mě nezklamal (i přestože bych tento snímek viděl o třídu níž, než za mě mistrovskou předchozí Slavnost) a opět mě oslovil, zase trochu jiným pojetím krimi námětu s hrou s divákem. Dát méně než 4* by z mé strany znamenalo menší popření nadmíru zábavného zážitku z filmu s možná otřepaným, ale přesto velmi milým závěrem. [75%] (20.07.2024)

"Jen se na něj podívej, tomu by dali prachy leda v telenovele." Milionek sem, milionek tam, ale čekala jsem trochu víc. Ovšem v mém případě pochopitelně, co se příběhu samotného týká. Na Isabelle se sice fajn dívá, ale po půlce filmu, která se docela slibně rozjela, začal film ztrácet dech a šťávu a ke konci jsem už skoro úpěla, protože jsem litovala toho promrhaného materiálu, s kterým se jindy dají dělat divy. Ale na sobotní odpoledne jako oddechovka, proč ne a francouzština zní mým uším vždycky lahodně. (30.01.2015)

Z hlediska kvalit scénáře jde vysloveně o průměrnou záležitost, kterou jakýkoli díl televizních Podfukářů bez problémů převálcuje. Hrátek se záměnou kufrů jsme si užili víc než dost v desítkách filmů a Konec sázek opakuje jen to, co příznivci žánru znají nazpaměť. Do mírného nadprůměru film zařazuje herecký výkon Isabelle Huppert, která své podvodnici Betty propůjčila osobitý francouzský šarm a špičkové herectví. Podobný typ osudových žen Isabelle Huppert umí na jedničku a v době natočení filmu byla v ideálním věku pro zvýraznění své smyslnosti. Jen díky ní bych uvažoval i o čtvrté hvězdičce, ale bohužel zápletka v momentě, kdy se objeví zločinecká banda, začne povážlivě skřípat. Padouši, kteří neváhají brutálně zavraždit pokladníka, se vůči podvodnické dvojce zachovají neuvěřitelně naivně. Suma sumárum, celkový dojem 60 %. (13.01.2008)

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)