Spomeň si

“„…SLÍBIL JSEM SÁM SOBĚ, ŽE CHYTÍM LIDI, KTEŘÍ JSOU ZA TO ODPOVĚDNÍ…“ /// Dobře se na ty dědky dobře kouká... Dokážu si představit, že jsem na jejich místě. Navíc je to vlastně realita, protože žádnej cucák by takovouhle misi absolvovat nemohl. Nejde jen o vytetovaný číslo na předloktí, ale hlavně o motivaci. Informace jsou dávkovány postupně a fantasii (divácké) se meze nekladou, takže sháněním dalších informací jste vlastně sami proti sobě. Scénář je hodně zajímej a vcelku originální. Prokládá seniorský tempo dobrejma nápadama. Filmařina zase nevyráží dech efektama, ale každá špetka akčního vzrušení je mazácky provedená. Když dojde na závěr, nejste překvapení, ale připravení. Otázka „Kolik lidí jsi zabil?“ způsobuje nástup husí kůže. A když si myslíte, že vrchol večera je za vámi, přijde největší trumf, který zvedá hodnocení ne o jednotky, ale o desítky procent. Rázem filmu odpustíte všechny hříchy, protože vám dojde skrytej význam oněch čtyř zastávek. Na tuhle pouť muže bez paměti mně nebude dělat problém si ani s odstupem času vzpomenout. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dědek prej po válce zmizel v Argentině (nebo tam někde. Taky se prej přejmenoval.). 2.) Pracoval jsem pro Simona Wiesenthala. 3.) Thx za titule „sizok“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (25.03.2016)

Je pravdou, že chvílemi je tempo vyprávění u Egoyanova snímku značně strnulé a může zavánět nudou, avšak mě osobně příběh zaujal od samého začátku a tušíc, že to správné thrillerově laděné finále teprve přijde, sledoval jsem jej od počátku s očekáváním a zájmem. Pokaždé, když Zev našel a navštívil nějakého Kurlandera, stal se snímek napínavějším, byť se dalo tušit, že nepůjde o toho pravého. Spíše šlo o to, zda demencí trpící stařík neudělá nějakou hloupost. Samotný závěr je ovšem lahůdkou a přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekal. (13.06.2016)

Na rozdíl od většiny ostatních, Remember mě svým scénářem spíše zklamalo. Z Egoyanovo snímku Sladké zítřky jsem měl pocit, že jeho síla tkví v takové určité atmosferické nedoslovnosti. Remember sice atmosféru má, má skvělého Plummera, ale scénář mi přijde doslovný až běda. Pokud jste navíc viděli Tady to musí být, Zlomené květiny a třeba i Nadaného žáka, uvědomíte si, že všechno už jste v těchto, anebo jiných filmech viděli, a že Egoyan jede po té nejjednodušší a nejočekávanější cestičce, zatímco se ale snaží diváka uvádět v nejistotu a hrát na něj jakousi habaďůru. Film se tak, vlastně ne svojí vinou, stal pro mě trochu směšným, nemluvě o "shyamalanovském" twistu v samém závěru. 6/10 (11.05.2016)

Musím říct, že jsem dlouho s filmem bojoval, pro jeho žánrovou nevyhraněnost a přitom dramatickou tvář. Opět mě zaujali nenápadnosti typu policajt - fašoun, luxus ve kterým žil bývalý SS, to podle mě nebylo náhodný. Skvělý výkon Christopher Plummera o tom není třeba polemizovat, zajímavý, že nezískal za svou roli alspoň nominačku na nějakou cenu. Hotová filmová perla je samotný závěr příběhu, takhle se maj psát scénáře, to nejlepší si pro diváka nechat na konec, ale to umí jen mistři oboru. (06.02.2019)

jak se říká, někdy je lepší nevědět, oč jsem přišel, když jsem na to zapomněl :-D Skoro až do konce jsem si říkal: Sakra, o co tady jde? Občas jsem klimbnul, ale naštěstí jsme se ženou spali na střídačku, takže jsme si dokázali děj vzájemně doplňovat. Vlastně až po závěrečném rozuzlení, když jsem si přečetl, že to točil Atom Egoyan, jsem si vyčinil za netrpělivost a mladickou nerozvážnost a uspěchanost :-D (15.03.2016)