L. A. - Utajené skutočnosti

Režijně přehledná, formálním stylem „retrocool“, dějově mnohovrstevnatá a přesto stále poutavá a herecky dokonale přesná kriminálka, která si z Ameriky 50. let a města andělů šikovně udělala vábivou kulisu, uvnitř jejíž zdánlivě nebeské čistoty se skrývá špinavost morálky, které není svatý lidský život natož tak zákon. Hanson na obsáhlé ploše 130 minutové stopáže rozebírá charaktery policistů, kteří si však jistě zasloužili lepší osobní historii než šablonovitou větnou frázi o nehezké minulosti týraného dítěte či příkladného synka kráčejícího v otcových šlépějích. Tu poruší pouze cynický samolibec Jack Vincennes Kevina Spaceyho, když na otázku proč se dal k policii odpoví „Vlastně si už ani nepamatuju.“. Ale ani to však filmu nebrání, aby poutal každým políčkem, aby dýchal na diváka svou úžasnou atmosférou, ale aby jej zároveň donutil přemýšlet nad tím, jak sakra mohla Kim Basinger získat za takovou roli Oscara. PS: Moment, kdy Bud White zlomí židli, je pro mě jeden z naprosto zásadních ikonických momentů kinematografie. (07.12.2006)

Ve vzduchu jsem cítil vydírání, špinavý peníze, pach krve. Na jednu stranu je Hollywoodská továrna pohlcena sny a jindy jak v tomto případě spíše peklo na zemi co někteří musí vytrpět jen pro potěšení druhých a pro svůj vlastní sen. Strastiplné pátrání po tajnostech hollywoodského podsvětí L. A může začít sen, který se vám možná splní. (16.11.2011)

Skvěle napsaná, poutavě zrežírovaná a ještě lépe zahraná krimi detektivka - Spacey, Crowe a Pearce ze sebe opravdu vyždímali maximum a předvedli doslova herecký koncert. Scénář je výborný, i když možná ne tak propracovaný jako v Obvyklích podezřelích, ale pořád patří ke špičce všech detektivek. Atmosféra nasadí vysokou laťku hned zpočátku, zdatně se jí drží po více než 2 hodiny a vyvrcholí v hutné přestřelce ve starém domku na kraji města. L. A. - Přísně tajné není nijak inovativní film, je to "pouze" kriminálka ze staré školy dotáhnutá (téměř) k dokonalosti, ale přesně o tom to je - jde cítit s jakou precizností a láskou byla natočena... Škoda jen toho průměrnějšího závěru. 9/10 (19.06.2008)

Ale jo. Napodruhý jsem tomu přišel na chutˇ. Brilantní krimi s propracovaným scenářem a báječnou atmosférou L.A. 50.let, která je hlavní předností filmu. To jsou i přesně typově vybraní herci, hlavně Croweův chlapácký ochránce žen nemá chybu. Guy Pearce se tu vysloveně překonává, na chvilku si touto rolí otevřel dvířka mezi hereckou smetánku, než si je o pár let později zase trapně přibouchl před nosem... Těch 5* nedám jenom proto, že typově podobná Polanského Čínská čtvrť je přeci jenom o třídu lepší. (13.04.2003)

Na počátku stáli tři policisté. Crowův Bud White, tvrdý chlap s dobrým srdcem a utilitaristickým přístupem k řešení případů, snaživec Ed Exley s tváří Guye Pearce hledající morální oporu v Kantovském systému a populární, zdánlivě nezainteresovaný Jack Vincennes, jehož roli stylizovanou na postavu Deana Martina dostal Kevin Spacey. Ztrácíte se už teď? Pak pro vás L.A. - Confidential bude napoprvé asi dokonalou změtí postav, jejich postojů a pohnutek. K hlavní trojici musíte totiž ještě připojit několik bývalých a současných policistů, dvě krásné ženy, jednoho novináře, prokurátora a tajemného milionáře. Každý z nich má v příběhu své místo, každý hraje svou více či méně kladnou úlohu (pokud znáte některou z knih Jamese Ellroye, asi víte, že pravděpodobnější je ono "méně") a pro mě tak nastává v detektivkách ojedinělý moment, kdy i při odhalení některých záporáků nedokážu odhadnout celou zápletku a všechny v ní namočené. Podobných kriminálek se třemi vyšetřovateli, z nichž každý následuje své vlastní stopy, aby nakonec došli ke stejnému cíli, moc neexistuje. (Osobně mě jen lehce mrzí, že se děj točí hlavně kolem rozdílů mezi Budem žijícím podle hesla "účel světí prostředky" a Edem lpícím úzkostlivě na předpisech a zákonech, zatímco mně nejsympatičtější Jack nemá tolik prostoru.) A moc neexistuje ani těch, které byste si mohli pustit vícekrát, a stejně z nich byli stále nadšení. A víte ještě co? Tenhle film má úžasný old school nádech. Není to jen kriminálka ze starých časů přizpůsobená modernímu divákovi, ale skutečně cosi, co mělo potenciál vzniknout i o půl století dříve. Oproti Scorseseho gangsterkám a veskrze jakýmkoliv ceněným kriminálkám let devadesátých po jazykové stránce nesmírně slušný film (slovo "fuck" téměř neuslyšíte), přitom ale s odvahou nasnímat mafiánské vraždy tak, že vypadají uvěřitelně a mají onen podmanivý nádech fotografií pořízených při policejních vyšetřováních v letech třicátých. A když navíc soundtracku dominuje mé oblíbené Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive, je o nejvyšší hodnocení právem zaděláno. (02.01.2007)