L. A. - Utajené skutočnosti

Brilantní herecké výkony zabalené do slupky téměř dokonalé filmařiny. Hansonův počin nemá po formální stránce žádnou chybu a jde rozhodně o jednu z nejkvalitnějších, ne-li přímo nejlepší dosud natočenou detektivku. Jedinou výhradu bych směřoval k lehké překomplikovanosti děje, ve kterém jsem se naplno zorientoval až při druhé sledovací session (která navíc definitivně ovlivnila mé rozhodnutí o plném hodnocení). Ta nekonečná řada jmen si nezadá snad ani s Millerovou křižovatkou :). Jinak he L.A. klenotem mezi současnou hollywoodskou tvorbou a krásná ukázka nezmařeného potenciálu... (19.04.2003)

Režijně přehledná, formálním stylem „retrocool“, dějově mnohovrstevnatá a přesto stále poutavá a herecky dokonale přesná kriminálka, která si z Ameriky 50. let a města andělů šikovně udělala vábivou kulisu, uvnitř jejíž zdánlivě nebeské čistoty se skrývá špinavost morálky, které není svatý lidský život natož tak zákon. Hanson na obsáhlé ploše 130 minutové stopáže rozebírá charaktery policistů, kteří si však jistě zasloužili lepší osobní historii než šablonovitou větnou frázi o nehezké minulosti týraného dítěte či příkladného synka kráčejícího v otcových šlépějích. Tu poruší pouze cynický samolibec Jack Vincennes Kevina Spaceyho, když na otázku proč se dal k policii odpoví „Vlastně si už ani nepamatuju.“. Ale ani to však filmu nebrání, aby poutal každým políčkem, aby dýchal na diváka svou úžasnou atmosférou, ale aby jej zároveň donutil přemýšlet nad tím, jak sakra mohla Kim Basinger získat za takovou roli Oscara. PS: Moment, kdy Bud White zlomí židli, je pro mě jeden z naprosto zásadních ikonických momentů kinematografie. (07.12.2006)

Než jsem si přečetl knižní předlohu od Jamese Ellroye, byl jsem, až na úplný závěr, unešen ztvárněním atmosféry 50.let, drsnými scénamysa perfektně vybranými herci v hlavních rolích. Po přečtení zbývá napohled úžasný, vevnitř ale v podstatě prázdný film, který kromě vizuálu, nemá co nabídnout. Pokládám si otázku, zda mám po přečtení koukat na filmové přepisy nebo se k nim už nevracet a mít je jen ve vzpomínkách. (02.03.2015)

Jednoznačně nejlepší film roku 1997. Skvělá stylová kriminálka z padesátých let s vynikajícími výkony Crowea, Pearce, Spaceyho a Basingerové (Oscar a Zlatý glóbus). Je to chytře napsané a bezchybně zrežírované. V tomto roce sice většinu cen vyhrál nevyrovnaný Titanic, ovšem já mám o vítězi v kategoriích film a režie jasno. Docela dobrá je i hudba Jerry Goldsmithe, který se vrací do dob Čínské čtvrti. (03.08.2003)

Hush-Hush..! Z garáže totiž vyjíždí nablýskaný Cadillac 1950, předními koly jsou snaživý kariérista Pearce a vznětlivý ranař Crowe, zadními mediální hvězda Spacey a platinová prostitutka Basinger. Motor vrní tóny Goldsmitha, elegantní, do posledního detailu propracovanou karoserii představuje scénář Helgelanda a volantem celé té retro parády nonšalantně otáčí Curtis Hanson. Nedivil bych se, kdyby měl v kufru mrtvolu Rollo Tomasiho.. Je dost možné, že se napoprvé budete v spletitém ději orientovat jako Jack Torrance v bludišti hotelu Overlook. Nu co, alespoň další důvod vidět to znova. (29.08.2008)