Čierne Vianoce

Opáčko po letech můj dřívější tříhvězdičkový verdikt nezměnilo. Velmi pomalý raný slasher, kde se toho vlastně moc nestane a mordy jsou vidět spíš v náznacích. Poměrně dobře funguje atmosféra, vyplývající z psychopatických telefonátů jednoho úchyla, který se ukrývá na půdě vysokoškolského sesterstva a terorizujícího jeho obyvatelky. Divák je v tomto vědomí napřed vzhledem k postavám, což atmosféře prospívá. Pdle dřívějšího komentáře jsem byl napoprvé spokojen s finále, no po druhé projekci to tak úplně neplatí. Skončilo vlastně dřív, než začalo, a nějakých pořádných naháněček mezi vrahounem a final girl jsem se nedočkal. A celý ten závěr je vlastně dost pakárna, ať už co se týká chování boyfrienda hlavní hrdinky, tak výkonu policie. Historickou hodnotu filmu upřít nelze, stál u zrodu jednoho hororového subžánru, ale že by dnes pádný existoval pádný důvod si jej pouštět, to si úplně nemyslím. Horror movie of the year (25.07.2008)

8/10 Neni asi vhodnejsiho kandidata ke komentari na dnesni Stedry den 2006 nez praotce vsech severoamerickych horroru/slasheru Black Xmas, ktereho jsem po par letech zase s chuti videl. V divcim internatku bude o vanocnim case zase veselo, tentokrat vsak ne diky alkoholu... Je az s podivem, ze veskere napady z tohoto dilka jsou tolikrat (a mnohdy velmi spatne) vykradene v "kultovnich" horrorech v letech nasledujicich az do soucasnosti. Zkratka takove kusy uz se dneska netoci... (25.12.2006)

Skvely slasher odehravajici se v divcim sesterstvu. Pokud jde o atmosferu, je tenhle kousek Boba Clarka jednou z nejlepsich vyvrazdovacek, jakou jsem kdy videl. Vanoce, podivne telefonaty, stylove vrazdy a tajemny zabijak - proste nadhera. Co je ovsem nejzajimavejsi (jak pise uz Quint) - tahle horrorova pecka vznikla v roce 1974, tj. 4 roky pred Halloweenem, ktery se ji v mnoha ohledech minimalne inspiroval (a Carpi to nijak neskryva). Skoda, ze podobne, v USA celkem slavne filmy, se u nas nikdy neukazou. Tenhle vanocni pohled k samotnym korenum slasheru totiz opravdu stoji zato. (24.10.2005)

Místy OPRAVDU děsivý slasher. V mnohém by se mohl zdát už trochu provařený, ale na to bacha, je jedním z vůbec prvních. Sympatická hlavní hrdinka, mrazivé skřeky do telefonu, tajemný vrah, dokonalá atmosféra (pravda ne moc vánoční). Jen škoda, že ten vrah nedostal žádnou masku, mohli jsme mít další ikonu žánru. Have yourself a scary little, black christmas. (25.12.2007)

"Úchyl vzlyká, slzy roní, do sluchátka těžce funí." Nestárnoucí pradědeček všech slasherů, který má vše. Nevinné studentky, sympaticky úchylné funění prasáka ve sluchátku, zdařilé budování napětí a vynalézavou kameru, plížící se po pustých chodbách. Ocenil jsem i bezva vánoční atmosféru a zasněné, něžné kolébání udušené dívky v houpacím křesle, s panenkou v náručí. Pobavil starý způsob odposlouchávání telefonu, s důrazem na fyzičku policejního technika při běhání mezi regály s relé přístroji, v sále telefonní ústředny o velikosti tří fotbalových hřišť. Potěšila správcová notor, snaživá, leč bezzubá policie a v přijímací kanceláři seržant s jednociferným IQ. I to otevřené, zvonící finále. A všechny happyendu chtivé divačky (ahoj miláčku :-)) mají po ptákách! Funění na kolejích je věčné. Ostatně já, jakožto zdejší kolejní expert to mohu potvrdit. Během 5 let studií na UP Olomouc jsem se něco nafuněl v dívčích pokojíčcích. Pravda, nikoli drsně slasherově, ale jen něžně do kočičích oušek. Ale zpět k filmu. Kolikrát zamňoukal falešný kocour Claud? Čtyřikrát. (10.12.2022)