Vlak do Pusanu

Korejský letošní HIT a nejlepší Zombie nálož Roku. Train to Busan je vskutku mixem dvou výborných filmů World War Z a SnowPiercer, kde mě mrzí jediné, že se Korejci nevyřádili na Brutalitě, protože oni jediní na Světě nemají problém cpát násilí do filmů ve velkém, zde však kvůli výdělečným účelům museli jít na PG-13 podobně jako ve World War Z. Toť jediná výtka, jinak se jedná o velmi adrenalinové, strhující a napětím sršící zombie Tornádo odehrávající se ve vlaku, ze kterého je problém utéct. Zombie vypadají parádně, jsou velmi agresivní, jejich pohyby jsou parádní, lepší vzhled a movement jsem u nich snad ještě neviděl. S postavami je film docela dost nekompromisní o to víc s něma divák soucití a zároveň jim velmi fandí. Nejlepší je hlavní dvojice Dong-seok Ma, což je v Korei velmi proslavená hvězda a Yoo Gong, který místo nejlepšího agenta ovládající Systemu zde pro změnu hraje načančaného finančního manažera. Ee-seong Kim je zde úplně nesnesitelný. Potěšili i vedlejší role, kde každý jeden se objevil v solidním Korejském trháku. Plusem je i velmi intenzivní soundtrack. Skvělá věc. Story 7/10, Atmosféra 9/10, Gore 4/10, Vizuál 8/10, Akce 10/10, Napětí 10/10,Humor 4/10. Zábavnost 8/10, Lekačky 5/10. 85% (13.09.2016)

Za mě zklamání, ale holt po Wailing byla laťka dost vysoko. Přitom rozjezd byl dynamický, nákaza se šíří rychlostí blesku, zombící jsou správně agresivní a rychlí (tedy z pohledu zombie je to špatně, ale připomnělo mi to spíš 28 dní poté). Že do toho Korejci budou cpát melodrama, malé dítě, těhotnou, to se dalo čekat. Spíše mi vadilo, že to někde od poloviny přestalo dávat smysl, i z hlediska chování postav, a zbytečně se to natahovalo. (13.12.2016)

„LIDI SE TADY MĚNÍ V KRÁLÍKY A NAPADAJÍ OSTATNÍ!...“ /// Standardní zombíkárna ve který jsou hlodavci rychlý a nepohrdnou jízdou vlakem. Sledujeme osudy několik málo osob od počátku epidemie, který nakonec musej táhnout za jeden provaz. Ve vlaku je oproti jinejm prostředím (tedy filmům) celkem málo možností, jak s kousavcama vyjebat, a uznávám, že pár nápadů je originálních. Ovšem taková Ledová archa byla jiný kafčo. I tady je to pozdějc celkem slušný drama, který ovšem rozmělňujou... a nevyhnou se ani debilitám v chování. A pak ty srdceryvný scény... dám 3*, ale je to na důtku s výstrahou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, na který železniční trati jsou nejdelší tunely. 2.) Chtěli mě pokousat ve vlaku. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (03.04.2019)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)

První polovina jede jak splašenej kadávr expres – budování napětí / realizace "povinných" žánrový scén v maximálním souladu, k tomu i zajímavé charaktery vykreslené na malé ploše. Levelové rozložení vagónů a práce s klaustrofobickým prostorem tomu ještě dodávají grády. Škoda, že Yeoon neodolá a první srdceryvnou scénu vytáhne už v polovině – se správnou postavou, na nesprávném místě a se zbytečně vybičovanými emocemi. Když to pak zopakuje v závěru, funguje to podstatně lépe. Sociální kritika sobeckého estabišmentu a naopak vyzdvihování prostých lidí je akorát tak správně přímočaré a Soo-an Kim jako hlavní dětská hrdinka skvělá... Výsledek je čistý nailbiter, který mi třeba v Hollywoodu už hodně dlouho chybí. Na Koreu vlastně nezvykle čistá žánrovka, která mi hodně chutnala. (28.12.2016)