Môj život bezo mňa

veľmi dojemný a citlivý film, ktoré dokázalo na viacerých miestach rozplakať aj také necitlivé hovädo ako som ja. Príbehy ako ten od susedky Ann, narodeninový od Anninej matky, návšteva otca a podobné veci skrátka nemôžu človeka rozcítiť. Trintignat ako doktor bol skvelý, Ruffalo tiež vynikajúci no najviac ma potešil pre mňa osobne majster vedľajších rolí Molina ako otec . . . nádherný film (29.01.2007)

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic. (18.09.2009)

Oceňuji zřejmý záměr neudělat z filmu sentimentální vyděračskou limonádu o umírání prostřednictvím houpačky pocitů - hysterií strachu počínaje, bobříkem odvahy konče, ale přes velmi sympatický přístup k roli Sarah Polley mi přece jen postoj hlavní hrdinky ke svému náhlému zvratu ve zdravotním stavu přišel nepřirozeně stoický. (28.07.2005)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)

Melodramka, tentokrát však bez nejmenšieho efektu. Hlavne preto, ako hrdinke po celý čas všetko vychádza. Rozhodne sa zbaliť chlapa, ten sedí v bare, kde si ona píše zoznam vecí, ktoré musí urobiť, než zomrie - vrátane odhodlania na sex s iným chlapom. Rozhodne sa nájsť správnu ženskú pre otca svojich detí, nová mladá susedka je zdravotná sestra, ktorá miluje deti ale kvôli traumatickému zážitku nechce vlastné. Zbierku vedľajších postáv nám dopĺňa mamička sklamaná životom, tatko vo vezení, pošahaná, ale milá kaderníčka a ešte pošahanejšia a milšia kolegyňa... To dievča je mŕtve, než príbeh začal, náš svet takto nevyzerá ani v odraze. Kto ale tieto veci vníma ako žánrovú nevyhnutnosť a pre pôžitok podružné (či naopak potrebné?), ten bude nadmieru spokojný. Herecké obsadenie je bez výnimky dokonalé, réžia inak citlivá a všetko vyššie spomenuté sa tu zdá byť úmyselne. No a so záverom, ktorý sa našťastie odohráva už len v predstavách, si režisérka poradila asi najlepšie ako sa dalo. Len nie som ten správny divák. (18.04.2010)