Môj život bezo mňa

Dlhodobo viem o tvorbe reziserky  Isabel Coixet, studovala na Barcelonskej univerzite, a laska k fotografovaniu ju dostala k filmom. Toto je jej treti rezisersky pocin, a musim uznat, ze slaby a nekvalitny. Radoby melodrama, ktora chce byt dojakom, len v kinach to komplet zhorelo, rozpocet sa ani nezaplatil. Potom su tu take - na prvy pohlad pekne veci ako ze jej diagnostikovali chorobu, a je z toho v pici. Pardon, to mi zase uslo a chcel som napisat ze z diagnozy je ta mlada holka vyvedena z miery a rozhodne sa skryvat svoj osud. Vystupuju tu rozne postavy ako susedka tej mladej holky, kadernicka, ludia su rozniu a reaguju kadejako. Rezia je amaterska, herecke vykony o nicom,Sarah Polley /Dawn of the Dead 2004/ hrat nevie, Ruffalo mi bol totalne ukradnuty  : 10 % (10.07.2021)

Můj život beze mne je velmi dojemný příběhem mladé ženy, která zjistí špatnou zprávu o svém zdraví. Nebudu tvrdit, že neukápne po dobu filmu ani jediná slzička to se asi nestane, naopak člověk se velmi rychle vcítí do děje a dokáže si, až velmi kriticky připustit, že by se to mohlo stát třeba i vám osobně. Zdraví je křehká věc. Za peníze si zdraví nekoupíme. Ale dokážeme se za jistých okolností nepříliš vyhlížejícímu osudu postavy a bojovat až dokonce. (10.01.2011)

Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( (07.08.2015)

Celkem zajímavé téma na zamyšlení pro každého, co bychom dělali, kdyby nám do konce života zbývaly jen 2 měsíce. Hlavní představitelka se pro mě z nepochopitelných důvodů rozhodne, že si ještě začne s nějakým cizím mužem (protože doposud kromě manžela nikoho neměla), samozřejmě se v konečné fázi do sebe zamilují a tolik vzácný čas, který by mohla strávit se svými blízkými ještě vyplýtvá tímto způsobem, a tak ještě další osoba je po její smrti nešťastná. (06.11.2008)

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)