Môj život bezo mňa

Melodramka, tentokrát však bez nejmenšieho efektu. Hlavne preto, ako hrdinke po celý čas všetko vychádza. Rozhodne sa zbaliť chlapa, ten sedí v bare, kde si ona píše zoznam vecí, ktoré musí urobiť, než zomrie - vrátane odhodlania na sex s iným chlapom. Rozhodne sa nájsť správnu ženskú pre otca svojich detí, nová mladá susedka je zdravotná sestra, ktorá miluje deti ale kvôli traumatickému zážitku nechce vlastné. Zbierku vedľajších postáv nám dopĺňa mamička sklamaná životom, tatko vo vezení, pošahaná, ale milá kaderníčka a ešte pošahanejšia a milšia kolegyňa... To dievča je mŕtve, než príbeh začal, náš svet takto nevyzerá ani v odraze. Kto ale tieto veci vníma ako žánrovú nevyhnutnosť a pre pôžitok podružné (či naopak potrebné?), ten bude nadmieru spokojný. Herecké obsadenie je bez výnimky dokonalé, réžia inak citlivá a všetko vyššie spomenuté sa tu zdá byť úmyselne. No a so záverom, ktorý sa našťastie odohráva už len v predstavách, si režisérka poradila asi najlepšie ako sa dalo. Len nie som ten správny divák. (18.04.2010)

Asi nejslabší film na podobné téma, co jsem zatim viděl. Občas mě to nudilo, párkrát se tam objevily zajímavé myšlenky. Přišlo mi to jako špatně sestříhané s tim, že ty nejzajímavější části se někde ztratily. Pro ten konec platí totéž, jakoby někdo někam pospíchal a narychlo to sestříhnul tak aby to rychle skončilo. Takže nebylo to hrozný, ani nijak odzbrojující, tak akorát na 3 hvězdičky. 60% (24.10.2010)

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)

Velice rozporuplný film. Na jedné straně mi jí bylo líto, ale na straně druhé se mi nelíbilo, jak se chovala. Jak tady už napsal jeden uživatel, místo toho, aby se svěřila své rodiné o svém problému a trávila tak poslední týdny štastně s rodinou, tak si místo toho radši našla dalšího chlapa a tak byla svému oddanému manželovi ještě ke všemu nevěrná. I takto se dá vnímat tento film a né jenom celou dobu litovat hlavní hrdinku filmu. Těžko říci, jak bychom se zachovali my . . . Film se mi ale líbil, jelikož v něm často zazněly zajímavé myšlenky hl. hrdinky. (17.03.2010)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)