Môj život bezo mňa

Uff toto ale bola nuda. Tešila som sa vzhľadom na obsah a hodnotenia. Ale ono je to vlastne celé dosť nezmysel. Namiesto užívania si posledných dvoch mesiacov života s manželom a deťmi sa mladá pani radšej rozhodne naháňať chlapov, aby mohla podviesť toho svojho, ktorý samozrejme nič netuší... prečo?? Hrozne ma nebavili tie zdĺhavé dialógy a sledovanie ako si hlavná hrdinka dáva robiť vlasy a nechty a spieva do diktafónu. Zvláštne, že za celý ten čas mi umierajúcej akosi neprišlo ľúto. Freeman a Nicolson mali svoj „bucket list“ asi predsa len prepracovanejší. (02.10.2013)

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)

Velmi smutný film o tom, že když jste ve sračkách, neznamená to, že nemůžete být v ještě větších. Ann žije s manželem a dvěmi dcerkami v obytném přívěsu na dvorku své matky, materiálně jsou na tom skutečně mizerně, ale jsou šťastni. Po návštěvě lékaře kvůli bolestem břicha je všechno jinak – Ann má nádor na vaječnících a zbývají ji dva, nanejvýš tři měsíce života. Můj život beze mne se dle mého názoru celkem úspěšně snaží zodpovědět otázku, co prožívá člověk, který ví o blízkosti vlastní smrti. Nejspíš si sepíše seznam několika priorit, nejspíš začne přehlížet každodenní malicherné problémy a nahlížet na život v globálu, stejně jako Ann. Nestává se mi často, abych měl během filmu několikrát slzy na krajíčku, ale tento byl tak citlivě a obyčejně natočen, že se nedalo jinak. Španělská režisérka Isabel Coixetová natočila malý, nepodbízivý film s velmi opatrně dávkovanými špetkami patosu, Sarah Polleyová skvěle zahrála mladou ženu, která bohužel nemá celý život před sebou. Pokud na to máte nervy, rozhodně si tohle nezávislé zamyšlení nad životem, ze kterého se vytratil všechen život, někde sežeňte. 90% Zajímavé komentáře: k212, Jordan, Lestat (28.09.2006)

Velice zajímavý film. Na jednu stranu se mi velice zamlouval přístup režisérky-nepřikrášlující, syrový a přitom citlivý. Čirý opak toho, co by z tohoto námětu udělal američan. Na druhou stranu jsem se občas neubránil nudě, přestože musím uznat, že dialogy nebyly bezduché plácání, ale měly své opodstatnění a váhu. Další výtku bych měl ke kameře, roztřesená a barevně podivná. Absolutně nejlepší na celém filmu byly zpomalené záběry podbarvené krásnou posmutnělou hudbou. Celkově to vychází na hranici tří a čtyř hvězd. (28.03.2010)

Prvni znamejsi film (Isabel Coixet) se pitva v dramatickem osudu manzelky a maminky dvou deti, ktera zjisti, ze ma nador, i pres svuj mlady vek, a umira. Nacez sepise list veci, co by mela udelat nez zemre a podle nich se film udava vpred. Film vetsinou nudi a zajimavy namet se nepodari premenit v zapamatovatelnou podivanou. Vecna skoda, ac par slibnych momentu se nastesti nepodarilo uplne zazdit . 60% (10.09.2008)