Môj život bezo mňa

Podľa námetu to mohlo sa jednať o citové vydieranie alebo o nudnú romantickú melodrámu. Pre mňa platí skôr tá druhá varianta s úplne vyprázdnenou myšlienkou a priebehom, ktorý nikam neviedol. Fádne spracovanie témy, nerozpracovaný charakter a plán dievčiny do zbytku života a mnoho nie úplne logických zvratov. Podobné filmy: The Bucket List, Klopanie na nebeskú bránu , Griffin & Phoenix. (11.12.2010)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)

Velmi smutný film o tom, že když jste ve sračkách, neznamená to, že nemůžete být v ještě větších. Ann žije s manželem a dvěmi dcerkami v obytném přívěsu na dvorku své matky, materiálně jsou na tom skutečně mizerně, ale jsou šťastni. Po návštěvě lékaře kvůli bolestem břicha je všechno jinak – Ann má nádor na vaječnících a zbývají ji dva, nanejvýš tři měsíce života. Můj život beze mne se dle mého názoru celkem úspěšně snaží zodpovědět otázku, co prožívá člověk, který ví o blízkosti vlastní smrti. Nejspíš si sepíše seznam několika priorit, nejspíš začne přehlížet každodenní malicherné problémy a nahlížet na život v globálu, stejně jako Ann. Nestává se mi často, abych měl během filmu několikrát slzy na krajíčku, ale tento byl tak citlivě a obyčejně natočen, že se nedalo jinak. Španělská režisérka Isabel Coixetová natočila malý, nepodbízivý film s velmi opatrně dávkovanými špetkami patosu, Sarah Polleyová skvěle zahrála mladou ženu, která bohužel nemá celý život před sebou. Pokud na to máte nervy, rozhodně si tohle nezávislé zamyšlení nad životem, ze kterého se vytratil všechen život, někde sežeňte. 90% Zajímavé komentáře: k212, Jordan, Lestat (28.09.2006)

Velmi zajímavě a pozoruhodně pojaté drama o tragédii života. Bez přehnaného emocionálního vydírání, střízlivě a z pohledu života ženy, která byla předčasně vržena do dospělého života se vším všudy a ještě předčasněji stanula před bránou konce života. Krátkost života, zodpovědnost a všeobecná nenaplněnost pak vedou mladou Ann (zajímavá Sarah Polley) sice ke stále střízlivému, ale přesto nejbouřlivějšímu období jejího života. Život, který prožívá plnými doušky, zbytek života, který chce po okraj naplnit opojením, láskou, usmířením a zabezpečením budoucnosti svých potomků. Na velké zoufání nezbývá čas, prožívání života je na prvním místě. A tak se snaží a užívá si okamžiky a prožívá sice perný, ale přesto krásný život, kterého se musí nedobrovolně vzdát. Život, který jí toho tolik vzdal a přesto nezatrpkla. Ukazuje život v jeho horších podobách, v tíživých situacích, neporozumění, odcizení, nesnadných existenčních podobách. A přesto stojí život za žití, za překonávání osobních komplexů a pocitů ublíženosti a ochutnávat a ukusovat života z té části, která chutná a zpříjemňoval si život tak, jak je jen možné. Aby neměl člověk pocit marnosti a zbytečného promarnění toho nedlouhého času zde. Z dalších rolí: Annina kolegyně z práce Laurie (Amanda Plummer), posedlá chutí do jídla, Annin manžel Don (Scott Speedman), naleznoucí konečně práci, sousedka Ann (půvabná Leonor Watling), ideální adeptka na úlohu nové manželky a matky, Annina matka (Deborah Harry), poznamenaná nepřízní životního osudu, hloupoučká kadeřnice (Maria de Medeiros), polykající život ve stavech slavení, Annin milenec Lee (Mark Ruffalo), krátkodobá, ale naplněná láska, lékař Thompson (Julian Richings), oznamující Ann příchod smrti, Anniny děti Patsy (Kenya Jo Kennedy) a Penny (Jessica Amlee), největší radosti Annina života, a Annin otec (Alfred Molina), dlící ve vězení. Příjemné, nevšední a upozorňující. Život není jen jednoduchý, ale to není důvod k tomu být zatrpklý a zapšklý. Na život, na blízké osoby, na lidi, na svět. (13.02.2013)

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)