Môj život bezo mňa

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)

Smrtelná nemoc je takový oblíbený filmový téma. Většinou se jedná o různý hry na city a ždímačky na slzy. Tady je ten přístup úplně jinej. Hlavní postava svou nemoc nějak neřeší a všem řekne, že jí je akorát občas trochu blbě, protože má chudokrevnost. Takže žádný potoky slz a kulervoucí dojáky se nekonaj. Je to takovej malej, obyčejnej film ze života, ve kterym zazní občas nějaká zajímavá myšlenka. Zároveň je to ale taky trochu nuda. Viděl jsem to na ty 3 hvězdy, ale úplnej závěr s písničkou Alpha - Sometime later mě nakonec přesvědčil, že bych se na to moh někdy podívat znovu. A když už si u nějakýho filmu řeknu, že bych se moh na něj podívat i víckrát, tak dávám obvykle 4 hvězdy... (09.10.2014)

No ano, Sarah Polley tu já mohu :) Faktem je, že se režisérka důsledně vyhíbala lacinému ždímání emocí, ale já bych lehké přitlačení na pilu snesl (opravdu nevěřím že jsem to napsal). Dobrá tedy, neumím si představit (a ani nechci) jaký je to pocit dozvědět se tuto novinu, ale reakce a následné činy se mi nezdály příliš realné. Nevěřím tomu, že je člověk to schopný v sobě udržet. Stejně tak nechápu touhu nechat se do sebe zamilovat někým (neboli zlomit někomu srdce ať má rok nad čím přemýšlet). Téměř pět. (17.04.2009)

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic. (18.09.2009)

Velice zajímavý film. Na jednu stranu se mi velice zamlouval přístup režisérky-nepřikrášlující, syrový a přitom citlivý. Čirý opak toho, co by z tohoto námětu udělal američan. Na druhou stranu jsem se občas neubránil nudě, přestože musím uznat, že dialogy nebyly bezduché plácání, ale měly své opodstatnění a váhu. Další výtku bych měl ke kameře, roztřesená a barevně podivná. Absolutně nejlepší na celém filmu byly zpomalené záběry podbarvené krásnou posmutnělou hudbou. Celkově to vychází na hranici tří a čtyř hvězd. (28.03.2010)