Môj život bezo mňa

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic. (18.09.2009)

Celkem zajímavé téma na zamyšlení pro každého, co bychom dělali, kdyby nám do konce života zbývaly jen 2 měsíce. Hlavní představitelka se pro mě z nepochopitelných důvodů rozhodne, že si ještě začne s nějakým cizím mužem (protože doposud kromě manžela nikoho neměla), samozřejmě se v konečné fázi do sebe zamilují a tolik vzácný čas, který by mohla strávit se svými blízkými ještě vyplýtvá tímto způsobem, a tak ještě další osoba je po její smrti nešťastná. (06.11.2008)

"Oči zavřené venku v dešti, nikdy by tě nenapadlo, že uděláš něco takového. Nikdy sis nemyslela že, jak to říct, patříš k lidem co se rádi dívají na měsíc nebo celé hodiny hledí do vln při západu slunce, nebo, určitě víš jaké lidi mám na mysli, možná že nevíš, každopádně se ti to docela líbí, bojovat s chladem a cítit jak voda prosakuje tričkem až na kůži, jak ti zem měkne pod nohama a ta vůně a zvuk deště pleskajícího o listy, všechno to, o čem píšou v knihách, která si nečetla, tak to jsi ty." ...Křehký film a v něm zajímavá Sarah Polley v hlavní roli.Člověk by neměl umírat mladý, ale tam někde během vyprávění svítá naděje, že i když něco nedobrovolně končí, neznamená to, že nemůže přijít nový začátek. (23.11.2012)

Velmi zajímavě a pozoruhodně pojaté drama o tragédii života. Bez přehnaného emocionálního vydírání, střízlivě a z pohledu života ženy, která byla předčasně vržena do dospělého života se vším všudy a ještě předčasněji stanula před bránou konce života. Krátkost života, zodpovědnost a všeobecná nenaplněnost pak vedou mladou Ann (zajímavá Sarah Polley) sice ke stále střízlivému, ale přesto nejbouřlivějšímu období jejího života. Život, který prožívá plnými doušky, zbytek života, který chce po okraj naplnit opojením, láskou, usmířením a zabezpečením budoucnosti svých potomků. Na velké zoufání nezbývá čas, prožívání života je na prvním místě. A tak se snaží a užívá si okamžiky a prožívá sice perný, ale přesto krásný život, kterého se musí nedobrovolně vzdát. Život, který jí toho tolik vzdal a přesto nezatrpkla. Ukazuje život v jeho horších podobách, v tíživých situacích, neporozumění, odcizení, nesnadných existenčních podobách. A přesto stojí život za žití, za překonávání osobních komplexů a pocitů ublíženosti a ochutnávat a ukusovat života z té části, která chutná a zpříjemňoval si život tak, jak je jen možné. Aby neměl člověk pocit marnosti a zbytečného promarnění toho nedlouhého času zde. Z dalších rolí: Annina kolegyně z práce Laurie (Amanda Plummer), posedlá chutí do jídla, Annin manžel Don (Scott Speedman), naleznoucí konečně práci, sousedka Ann (půvabná Leonor Watling), ideální adeptka na úlohu nové manželky a matky, Annina matka (Deborah Harry), poznamenaná nepřízní životního osudu, hloupoučká kadeřnice (Maria de Medeiros), polykající život ve stavech slavení, Annin milenec Lee (Mark Ruffalo), krátkodobá, ale naplněná láska, lékař Thompson (Julian Richings), oznamující Ann příchod smrti, Anniny děti Patsy (Kenya Jo Kennedy) a Penny (Jessica Amlee), největší radosti Annina života, a Annin otec (Alfred Molina), dlící ve vězení. Příjemné, nevšední a upozorňující. Život není jen jednoduchý, ale to není důvod k tomu být zatrpklý a zapšklý. Na život, na blízké osoby, na lidi, na svět. (13.02.2013)

Mladá žena, která má za sebou asi ne příliš přívětivé dětství, otec v kriminále a věčně naštvaná, usoužená matka. V 17-ti první dítě, v 19-ti druhé a ve třiadvaceti konečná diagnóza. Manžel je její první láska, mladý, nevyzrálý, neschopný zabezpečit rodinu. Ann je odjakživa zvyklá postarat se sama o sebe i o ostatní. A to je klíč k jejímu rozhodnutí... Věřím, že taková bytost může existovat, nesobecká a milující. (19.12.2018)