Môj život bezo mňa

Začátek, jak tam na ni prší, mi hned připomněl unofficial video k písni Sail od Awolnation. A hned pak mě napadlo - ach jo, to bude nějaká artová sračka - už podle těch počátečních keců. V podstatě byla - prostě život před smrtí, vyprávěno tou nejobyčejnější formou, i když se k tomu postavila nečekaně - nikomu nic neříct, nachystat se a pak tradá. Na začátku si napíše seznam, takže víte, o čem to tak přibližně bude. A přesně o tom to je! Sarah Polley sice není žádné poleno, ale stačil mi jen pohled na Leonor Watling a oslnila mě úplně vším. Hodně pěkná herečka, přesně můj typ. Nikdy jsem ji neviděl a chci ji vidět víc. Škoda, že není moc obsazovaná. A tím končím - tím nejlepším na celém snímku, kterej mě jinak vůbec nebral... Celé je to takové hodně "ženské" až žensky naivní i pitomé (samozřejmě, existují ještě pitomější, ale to mě nebere). (06.11.2020)

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte! (05.12.2008)

Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( (07.08.2015)

Na tomto filmu bych určitě ocenil, že se tváří úplně jinak, než většina podobných filmů o umírání, které povětšinou brnkají na emocionální stránku, ve snaze dostat z diváka co nejvíc slziček a promáčených kapesníků. Není o tom, že umírám a mám strašně málo času( což je pravda), ale jak si ten čas, co mně ještě zbývá, vychutnám, pokud možno, co nejlépe a to do slova a do písmene. Sarah se mně moc líbila v Tajemství slov a i tady nezůstává rozhodně pozadu a svou hrdinku zahrála jako ženu, která i přes svůj těžký zdravotní stav hledí a plánuje budoucnost na mnoho let dopředu, s naprostou rozvahou a až stoickým klidem. Příjemný film o zamyšlení se nad hodnotou života, který spousta zdravých lidí vnímá jako naprostou samozřejmost. (27.01.2015)

Velice zajímavý film. Na jednu stranu se mi velice zamlouval přístup režisérky-nepřikrášlující, syrový a přitom citlivý. Čirý opak toho, co by z tohoto námětu udělal američan. Na druhou stranu jsem se občas neubránil nudě, přestože musím uznat, že dialogy nebyly bezduché plácání, ale měly své opodstatnění a váhu. Další výtku bych měl ke kameře, roztřesená a barevně podivná. Absolutně nejlepší na celém filmu byly zpomalené záběry podbarvené krásnou posmutnělou hudbou. Celkově to vychází na hranici tří a čtyř hvězd. (28.03.2010)