Kovboji

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na formu vyprávění, která neznatelně posunovala čas klidně i o roky dopředu, aby odvyprávěla do konce už dost tak komplexní příběh. U něj jsem se opět ubezpečil, že Francie je aktuálně nejaktivnější zemí, která filmově zbrojí proti Muslimům. Zřejmě je to to poslední, co si vůči situaci v jejich zemi můžou dovolit. A tady se s tím opravdu nesrali, to se musí nechat. Nicméně klobouk dolů za to, že režisér se nebál snad takových 20 let vyprávění smrsknout do necelých dvou hodin a ještě příběh vyprávět nejen ve Francii, ale i na Blízkém Východě a zahrnout do příběhu jednu výraznou hereckou americkou persónu, která do filmu velice zajímavě vstoupila, aby z něj zase velice nenápadně vystoupila. Nebýt sem tam zbytečně dlouze rozvleklých scén, bylo by to na pět hvězd. To jsem si ale uvědomil až v závěru, který mě totálně sejmul. Konečně tedy zase Francie, která na plno odvedla svojí práci. (22.10.2016)

Zase trochu jiná póza francouzského filmu, která je v tomto případě vážnější, více mezinárodní a krásně časově nevymezené. Sledujete western, který se odehrává v současnosti a který akcentuje současné světové problémy, ale přitom je to jen hledání jednoho člověka. Bylo tam do hluchých momentů, ale Francouzi umí i vážnou polohu. To říkám jen poroto, že v poslední době jsem viděl hlavně francouzské komedie. (01.04.2016)

Je nad slunce jasné, že ten z hlavy jen tak nevymažu. I kdybych se sebevíc snažil, tak to nepůjde. Zanechal stopu, která je tak čerstvá a hluboká, že snad ani nechci. Perfektní, dokonalé představení, táhnoucí se několik let, které Vás přišpendlí k židli, aby Vám při závěrečné scéně vystřelilo mozek z hlavy. Je důležité najít někoho, koho jsi mnoho let neviděl. Mnohem důležitější je fakt, když zjistíš, že už si ho dávno předtím ztratil... (26.09.2016)

Kovbojové jsou jednou z četných variací na téma rozpad rodiny. Nezletilá Kelly zmizí uprostřed veřejné slavnosti a rodiče zjišťují, že za tím stojí románek s muslimským mladíkem, který koketuje s fundamentalismem. Útek z domova má vyřešit rozpor mezi přízemním světem rodičů a vysněným světem islámské komunity žijící v duchu těch nejlepších tradic muslimské obce. Dvojice zmizí v nepřehledném terénu islámských skupin roztroušených po Evropě. Zatímco matka se po zjištění, že dívka odešla dobrovolně a je naživu, s odchodem dcery záhy smíří a dokáže se těšit s vnoučat, které nikdy neviděla, pro otce se stává hledání dcery a její vyrvání ze spárů svůdce životní posedlostí, které obětuje postupně přátele, manželku, majetek i veškeré zázemí. První část vyprávěná z pohledu otce je realistická, hořká a působivá - s dovětkem, že nejméně sympatickou postavou je právě arogantní, frustrovaný, násilnický otec, který se celou dobu chová jako slon v porcelánu. Bin Ládin by byl bezpochyby příjemnějším společníkem a větší empatii by snad měl i Mulla Omar. V druhé části přebírá otcovo poslání syn a děj se přesune do vzdálených končin Středního východu až na afghánsko-pákistánské pomezí, kde jsou frekventovanými slovy Al-Kaidá, Taliban a džihád. Tahle část je divácky atraktivnější, ale zároveň v mnoha ohledech výrazně nedůvěryhodná, zjevně přitažená za vlasy. Rychlost, s jako je Kid osloven specialistou na vyjednávání ohledně obětí únosů a jak bleskově se stane jeho společníkem, musí v těch, kdo mají aspoň minimální povědomí o tom, o jak delikátní a nebezpečné prostředí se jedná, kdy jediná chyba může zničit mnohaměsíční úsilí, vyvolat maximálně shovívavý úsměv. Kovbojové se řadí do tohohle proudu francouzské kinematografie, která se pokouší vyrovnat s novou etnickou a multikulturní situací ve Francii. Pravda, ne úplně přesvědčivě, ale když nic jiného, aspoň nastoluje nové otázky. Osobně jsem měl ne snad zásadní, ale přece jen problém s útržkovitým způsobem vyprávění, kdy se přeskakovalo o několik let a nemohl jsem se vyvarovat pocitu, že to nejdůležitější se stále řeší mimo objektiv kamery. Existuje řada titulů, která se s podobnou problematikou vyrovnává po umělecké i obsahové stránce lépe. Doporučit se dá Bez dcerky neodejdu, Boží koně a mnohé další. Celkový dojem: 55 %. (12.09.2018)

No tak tohle byla po všech stránkách naprosto vyzrálá filmařina. Totální majstrštyk ve způsobu vyprávění velmi emotivního příběhu, který se odehrává v poměrně dlouhém časovém pásmu. Ano akutálnost tématu je do očí bijící a určitě velmi přidává na síle, ale to co mám já v hlavě je poslední scéna, to bylo natočený a zahraný absolutně dokonale. (24.09.2016)