Tretia generácia

Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách. (04.05.2014)

Souhlasím s názorem uživatele DonPedra, že jde spíše o zajímavý a provokativní než skutečně kvalitní vyvážený snímek. Na podobě Třetí generaca se hodně podepsaly politické názory režiséra. Téma politického terorismu RAF zjevně Fassbindera fascinovalo a je obsahem několika jeho filmů. S výjimkou polodokumentárního Německa na podzim je Třetí generace asi největším pokusem Fassbindera se s tímto jevem vyrovnat. Narážel přitom na velký problém, kdy dost dobře nemohl popsat a zhodnotit politické kořeny terorismu RAF, protože ty zjevně spadaly do téhož myšlenkového směru, který formoval názorovou platformu Fassbindera. Režisér neanalyzuje skutečnou teroristickou organizaci, která v Německu v té době působila, nýbrž jeho teroristé patří k romantizujícím maloměšťákům, kteří k terorismu sáhnou vlastně z nudy a berou ji jako rozptýlení z konzumního života, který je obklopuje. Příznačné je pro Fassbindera závěrečné odhalení, že za teroristickou činností skupiny vlastně stojí policejní provokace. To téma spiknutí mocenské elity a státních represivních složek je pro Fassbindera typické. Film obsahuje některé absurdní scény a pár skutečně vtipných momentů, jako je domovní prohlídka u jednoho z podezřelých, který se při návštěvě policie psychicky zhroutí a předvede úžasný neurotický záchvat plný brebtů. To nic nemění na faktu, že jde o dost nevyrovnaný kousek, jehož základní osnovou je spiklenecká teorie, se kterou se neztotožňuji. Celkový dojem: 45 %. Po herecké stránce mi přijde nejvýraznější výkon známé německé hvězdy Hanny Schygully. (17.06.2009)

Po všech těch filmech co jsem od Fassbindera viděl, musím říct, že mě Třetí generace zklamala. Je patrné, že nejsilnější díla vytvořil tento režisér zpočátku své kariéry a postupně jeho filmy ztrácely na síle. Možná je to i tím, že film je reakcí na události, které jsou spjaty s německou historií, ale spíš bych viděl problém v tom, že snímek není tak propracovaný jako ty předešlé. Postavy teroristů jsou zde vykresleny možná až příliš směnšně na to, aby člověk nad filmem nějak výrzaněji hloubal. Jediné co se mi líbilo bylo experimentování se zvukem. V mnoha záběrech se dialogy postav prolínají například s debatou v televizi. Nebo se mísí hudba ze dvou rádií atd. Zvuková kulisa tak tvoří mnohdy zajímavou koláž všemožných zvuků a monologů. (26.10.2009)

Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. (30.12.2012)

Myslím, že nik lepšie ako Fassbinder nevyjadril myšlienku, že revolučná ľavica (kam patria všetci aktivisti, anarchisti a narúšači systému) a korporativistickí vládcovia (majitelia veľkých korporácií, mediálnych sietí a ich prevodové páky v podobe politickej a policajnej moci) sa navzájom k životu veľmi potrebujú. Opodstatnenosť svojej existencie živia vzájomne prostredníctvom druhého tábora a svoje idey neustále jemným mechanizmom vzájomného prepojenia zrádzajú, aby občasná mučenícka smrť obetných baránkov zabezpečila ďalšie bezproblémové fungovanie (navonok nezmieriteľne polarizovaného) systému. Komplikované a mnohovrstevné zachytenie možných odtienkov tejto základnej tézy prostredníctvom pohľadu do vnútra fungovania oboch strán: jednej z teroristických buniek a na druhej strane veľkopodnikateľa. Všetko podané špecifickým fassbinderovským štýlom spájajúcim vysoké z nízkym. Ten organicky včleňuje do deja rozličné rozsiahle výpočty rôznych položiek, rozhlasové a televízne komentáre, či citáty z diel filozofov s oplzlými nápismi z verejných toaliet, ktorými sú predelené jednotlivé kapitoly filmu. To všetko príznačne vytvára neutešený obraz ľudí hrajúcich sa na zmenu, no v skutočnosti túžiacich po príjemnej nemennosti. (18.12.2006)