Barani

Dvojica mlčanlivých bratov vám bude spočiatku pripadať, že toho majú s baranmi mnoho spoločného. Príbeh o odcudzení a uzmierení má čo povedať, navyše prostredie i okolnosti za akých k tomu dôjde sú pomerne originálne. Vo filme sa zbytočne nevykecáva, prevláda čierny humor, ale mohlo ho byť viac. Veľmi podarená bola scéna kde Gummi zmrznutého a spitého Kiddiho nabral na radlicu a vysypal ho až pred nemocnicou i s hromadou snehu. Výborný záver a dosť ma zaujal Kiddov pes. Najlepší poštár na svete...80%. (10.12.2016)

O ľudskej tvrdohlavosti, zaťatosti, ale aj o vzájomnej potrebe a bratskej láske. Veľmi krásna kamera a príroda, ale dráma taká nemastná neslaná. Spor medzi bratmi sa mi zdal slabo vykreslený, povrchný a nezaujímavo spracovaný. Tiež tu chýbalo viac konfliktných situácii na oživenie chvíľkovej nudy. Väčšinu scén tvoria len ovce, baran, obaja bratia, svetre a zábery na hory - to sa mi ale zdalo trochu málo. Spolu dohromady ma to preto po pocitovej stránke zasiahlo len priemerne. Na druhú stranu ale aspoň záver tu bol dobrý, taký príjemne poetický. 60/100 (04.12.2016)

Islandská nátura se mi opět zaryla hluboko pod kůži. A co je lepší, tak poprvé i v kině, čehož si nesmírně vážím. U Islandu je opět vidět, jak hluboce a těžce je Islandský národ spjatý s přírodou. Berani z ní totiž vychází a nejsou vůbec jednoduchým filmem na sledování, spíš naopak. Ve filmu se moc nemluví, což není na škodu, protože vše ostatní zvládne luxusní kamera a islandská příroda. Když už se ale začne mluvit, je to víceméně hodně věcně. Sem tam se objeví nějaký ten absurdní vtípek, což je vlastně u islandského filmu klasika a na závěr film dokonce vytvoří i nějaké ty pocity, které se pnou a pnou, dokud nenarazí na poetický, ale dost brutální, závěr. Není co víc dodat, tohle je jasná pětihvězda a opět klobouk dolů za výborný filmový zážitek a představení něčeho nového a neobvyklého v našem světě. (04.11.2015)

Fantastický film. Na Beranech je obdivuhodné, jak snímek vede diváka, jak postupně informuje a jak pracuje s emocemi. Proto nečtěte synopsi! Člověk si říká, že už ho málo co překvapí a pak bum - tohle se mnou přímo otřáslo. Pravděpodobně nejúčinnější propojení typických atributů severské kinematografie: melancholie + suchý humor, jaké jsem doposud viděl. (21.12.2015)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)