Barani

I po čtyřiceti letech lze konečně zjistit, koho že já na tom světě vlastně mám. Žijí vedle sebe, v žilách jim koluje stejná krev ale nikdo pro ně není vzdálenější než ten druhý. Patří tam a nikam jinam. Do údolí pod majestátními horami. Zůstávají a za všech okolností bojují. Každý po svém i společnými silami. Nádherně poklidné drama s humorem, ke kterému je potřeba spousta tekutin, ale také velmi silným závěrem, který podtrhuje vynikající režii. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (12.01.2016)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)

-4* neutěšený a komorní islandský snímek o dvou bratrech, které na jednu stranu rozdělují dlouhotrvající rozbroje a zároveň spojuje bratrské pouto. Víc než slova tu mluví o nich jejich chování. Pomalý, syrový a zároveň citlivý film o lásce k půdě i zvířatům. Tohle rozhodně pro komerční publikum není - za mě slabší 4* a nejsem si jist, zda je to film na zopakování. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2017)

Lahůdka. Aneb pro ovce cokoliv. Teď vážně. Výborně natočený film, kde je krásně nejen vykresleno drama kolem vybíjení stáda. Film ukazuje i každodennost starosti o ovčí chov. Pro nás toto téma může znít zvláštně, ale je zde dobře vidět, co je pro někoho celoživotní práce. Snímek pak podtrhuje skvělá muzika, většinou jen varhany a klavír, ale to tak nějak k Islandu sedí. (18.01.2016)

Nedávno mě ohromil film O koních a lidech. V komentářích ho někteří diváci přirovnávali k Beranům. S tím, že Berani jsou na tom, co se týče hodnocení, výrazně lépe. Nebyl bych to já, abych to neměl naopak. Berany si budu pamatovat jako pěkný film, Koně jako krásný. Krásný na efekt, ale krásný. Berani byli syrovější, zemitější, poctivější, ale na Koních se mi líbila ta pestrost- příběhů i barev. (11.02.2017)