Smrtonosná pasca 2

Oživenie atraktívnosti vpustením McLanea do letiskových priestorov bol dobrý nápad, no trošku je to natiahnuté okolo šéfa polície. Hlášky sú ale veľké plus, akcia ukážková a film stále patrí k špičke akčného žánru. Cencúľom v oku RULEZ! Som rád, že si Harlin vystrieľal všetok svoj potenciál práve na tomto filme. 90%. (17.05.2006)

"Další suterén, další výtah. Jak je možný, že se to stane hned dvakrát?" První díl je zaslouženým kultem, ale já musím jít proti proudu a druhou Past vychválit ještě o něco víc. Harlin bere příběh od podlahy, nechává McClanea být znovu zranitelným poldou, se kterým občas někdo zamává a zcela samozřejmě si poradí i s přirozeným a překvapivě propracovaným přerodem do zachránce. Situace jako vystřižená z Nakatomi Plaza tak díky letištnímu prostoru působí umocněná na druhou. Jedinou výhodu si tak předchozí dobrodružství nechává v hlavním záporákovi, letištní fantom totiž není osobnost Hansova typu, ale pouze sadistický bad guy. O ten kus lepší než jednička je Die Harder hlavně o akci, která tu vypadá ještě drsněji i ladněji než u staršího bratříčka. 90% (16.06.2007)

Místo: letiště Čas: Vánoce Osoba: superpolda z města andělů. Problém: Všiví teroristé se zákeřným plánem osvobodit drogového krále. Chudák Honzík McClanů. Už se těšil na dobře propečeného krocana a jeho největší problém byl lístek za nesprávné parkování. Jenže někteří lidé fungují jako magnety na pohromy: takže se tenhle správný chlap na špatném místě vydá na další lov na škodnou. Na pouti lemované potoky krve, horami hlášek a jedním překvapivým zvratem sledujeme děj pod trojím úhlem: očima bandy teroristů, McClanea a také jeho manželky, která je na palubě jednoho z ohrožených padadýlek spolu s nechvalně známým novinářským podvraťákem. Navzdory sněhu všude kolem je Die Hard 2 zatraceně horká půda- nebojí se scifi kaskadérských kousků, naturalistických obrazů zabíjení a každé druhé slovo začíná na písmeno F. Na rozdíl od jedničky je pryč strach o hlavního hrdinu, na rozdíl od trojky a čtyřky chybí buddy, který by onu mcclaneovskou neprůstřelnost několika verbálními kulkami trochu zlehčil. Jediný problém u tohoto typu filmů je má zvídavost, s níž se dožaduji technických detailů, strategických variant a záložních hypotéz. " Neměla třeba NASA nějaký jiný způsob, jak komunikovat s letadlem? A co na to Národní úřad pro civilní letectví? " Umíte si představit, kam by mě s tím poslal JohnMcClane. Ehm, já taky. :) (30.11.2008)

John McClane se vrací a zasazuje další těžký úder teroristům. Tentokrát na letišti. Zápletka, záporáci i akce jsou opět na vysoké úrovni a divák se skvěle baví u Willisových syrových hlášek a výbušné, přehledně natočené akce. Nesouhlasím s názory, že zde není tolik strhujících scén, já jich napočítal minimálně půltucet, ať už jde o úmyslně chybné navedení letadla na přistávací plochu a následný výbuch, rampouch v oku, katapult, honičku na skůtrech, proříznuté hrdlo, střelbu slepými náboji, či závěrečný pozdrav zapalovačem na cestu do pekla. Vynikající podívaná, která vůbec nezaostává za McTiernanovou klasikou. (18.11.2009)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)