Disaster Artist

Abych parafrázoval Tenacious D "This is not the greatest movie in the world - This is just a tribute!" A že tohle je teda pořádná pocta kultovnímu špatnému filmu The Room. James Franco se pro roli úplně transformoval do Tommyho Wisseaua, a to natolik, že když se spolu v potitulkové scéně potkají, tak Franco působí víc Wisseauovsky než samotný Wisseau. Celé je to fakt zábavná jízda v čele jednou naprosto šílenou, ale fascinující postavou Tommyho Wisseaua, o kterém už jsme si mohli udělat obrázek skrz jeho původní film The Room, a tady máme další dílky do skládačky k záhadě o tom, co je tenhle netalentovaný infantilní neherec vůbec zač. Naprostá bláznivina, ze které jsem nemohl spustit oči. (9/10) (09.01.2020)

Není to moc vtipné. Aspoň pro mě,, protože humor těžící z trapnosti snáším jen těžce a tady ho bylo požehnaně. Snímek je až maniakálně přesný. Jak do detailů napodobovali scény z The Room ještě dokládá děleným plátnem, kdy srovnává originální záběry s předělávkou. Filmaři šli do takových detailů, jako byly třeba stejné šperky hereček. K čemu vlastně takový film, který jen popisuje a nic nenabízí? Motiv podivného přátelství mezi plytkým hezounem Gregem a egomaniackým Tommym mě moc neoslovil. Nebylo to přátelství, ale závislost. Tommy získal obdivovatele, Greg podporovatele. Už z původního The Room vysvítá, že Tommy je nejenom magor, ale i otřesně odporná postava, dětinská, hloupá, sobecká a přitom krutá. A tenhle snímek to akorát potvrdil. (08.04.2018)

Vidět The Room je v tomto případě nutnost, jinak vám spousta věcí unikne a ačkoliv na mě původní Wiseauvo dílko dojem neudělalo, tak film o filmu se povedl. James Franco vystřihnul a vystihnul osobitě netalentované kopyto s chirurgickou přesností a musel bych dlouho vzpomínat, kdy naposledy mě dokázala nějaká postava takhle rozesmát. Výborné byly i scénky z natáčení se zoufalým štábem, který trpí režisérovými rozmary a potrhlými nápady. Tady mi vlastně chybělo jediné a to absence stanu, kam se chodil kameraman Wiseauovi smát. A tak jediné, co mě fakt vadilo, byl Dave Franco, kterému to tady vůbec nesedlo a bráchovi to celé kazí. Ale i tak je to prča, která vznik The Room v mých očích ospravedlňuje. 80% (19.03.2018)

Jsou možná filmy, o nichž si je lépe číst, seznamovat se s jejich existencí prostřednictvím ukázek, nebo v tomto případě i vidět o nich jiný film, kde se o dotyčném snímku vypráví, než je poctivě sledovat od začátku do konce. Americký film Pokoj z roku 2003, proslulý jako největší kult spomezi hodně špatných filmů, jsem neviděl, ale na základě okamžiků, kdy jsem s tímto filmem měl čest, v čele s tímhle čerstvě zhlédnutým Úžasným propadákem, si ho dovolím pasovat přesně na takový případ. Zábavný a vcelku povedený hraný film o vzniku a úspěchu špatného filmu určitě není špatným nápadem a zaujal mě včetně onoho poselství dosáhnout svůj vytýčený síl až do samotného konce, do výslední podoby, i za cenu, že následek či výsledek skončí trochu mimo původní očekávání. Hlavní postava proslulého Tommyho, který představuje týpka, jakému bych se v reálu určitě vyhl velkým obloukem, mi nebyla sympatická snad v žádném směru, ale přesto mě příběh těch dvou po celou dobu zajímal, jistým způsobem jsem jim v tom svém cílu fandil, celkově se dost bavil a několikrát zasmál i nahlas (nejlepší scénou je za mě rozhodně natáčení „I did not hit her... it is not true... it is bullshit.“, završené vtipným hromadným odříkáním ve studiu). Na druhé straně souhlasím s tvrzeními, které se tu v komentářích často vystkytují, že samotný film kromě strohé historie vzniku a natáčení jednoho filmu spolu s množstvím doslovných replik scén z původního filmu zase s ničím dalším moc nepřichází a o žádnou vyloženě nápaditou podívanou, jakou by divák dle tématu na první pohled mohl očekávat, se skutečně moc nejedná. 4 hvězdičky si ale Úžasný propadák nakonec určitě zaslouží a myslím, že na mnoho scén z něj (v tom pozitivním slova smyslu) jen tak nezapomenu. [75%] (25.03.2022)

Tak trochu parazit - vše dobré v tom filmu je jen doslovnou citací Wiseauova antimistrovského díla, nic navrch dodáno není. Na rozdíl od Burtonova Eda Wooda tu nevzniká jedinečný svět, v němž se zamilujete do nadšení neortodoxního filmaře - jde prostě jen o rekonstrukci pár kultovních scén propojených hodně mizerným příběhem (obzvlášť otravný je Seth Rogen popisující vždy u každé scény Roomu explicitně to, co je na ní filmařsky špatně, protože by to asi jinak divák nepochopil, čímž vysává potenciál opravdové zábavnosti). Dynamika mezi sourozenci Francovými vůbec nefunguje, Wiseau je třeskutě nesympatický a necharismatický a přesto mu má být Greg upřímně oddaný. Jde o ilustraci událostí, o nichž mám nakonec dojem, že byly zajímavější než tenhle film - děj i pointa jsou vlastně ještě banálnější než v samotném The Room. Ne že by mi ten film vyloženě vadil, ale jak říkám - jde jen o parazita na popkulturním fenoménu, kde se tak nějak uspokojivě realizuje to, co každý tuší, že tam musí být. Jde o můj čtvrtý film od Franca coby režiséra a pomalu nad ním lámu hůl. A to ani neřeším, že ten film vypadá ošklivě a že kostýmy a make up herců vypadají strašně uměle - předpokládám, že to je nějaký záměr, který má evokovat původní The Room. I když je to divné, protože The Room těmihle nedostatky moc netrpí, mnohem větší problémy má třeba se zvukovou mixáží a střihem, což tu prakticky není reflektováno a Franco se připravil o možnost zajímavé filmové hříčky. PS: James je ok, ale Dave Franco je opravdu tragický herec. 5/10 (31.12.2017)