Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (viac)Obsahy(1)
Osemročný Eda je vytúžené dieťa, ktoré rodičia strážia viac, ako je zdravé. Edu Součka a jeho mamičku a otecka už diváci poznajú z filmu Obecná škola. Vo filme Po strništi bos sa príbeh vracia na samotný začiatok, do Edovho raného detstva. Do času, kedy jeho otecko odmietne príslušnosť k okupantom Protektorátu Čechy a Morava, a celá rodina sa musí z Prahy odsťahovať na vidiek. Malé mesto, kde chlapec doteraz trávil len krátke chvíle prázdnin, sa teraz stáva jeho domovom. Eda si musí nájsť cestu nielen k miestnej chlapčenskej partii, ktorej svet je úplne odlišný od toho mestského, ale aj k nečakanému rodinnému tajomstvu, a hlavne k vlastnej odvahe. (Forum Film SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (831)
Filmovat sice Jan Svěrák nezapomněl, jenže k plnohodnotnému filmovému zážitku nestačí vytvářet malebné obrazy a pracovat s retroatmosférou. Potřebujete taky funkční scénář. Netuším, proč Jan nevyužil schopností svého otce, který je jedním z nejlepších scénáristů posledních dekád. Po strništi bos nefunguje a když používám tenhle termín, myslím opravdu NEFUNGUJE po dramaturgické stránce. I když Honza Svěrák zaplňuje svůj snímek tím či oním, ve výsledku je ten film neuvěřitelně prázdný. Nepotřebujete jenom vzpomínky, musíte je něčím vhodně poslepovat dohromady. Tomuhle kousku pomáhá do značné míry sentiment, ale pomáhat mu nebudu, na to je tu dost jiných. Celkový dojem: 45 %. Neodpustím si ještě výhradu k obsazení Oldy Kaisera. Přece jen, i když věkový rozdíl mezi Vetchým a Kaiserem teoreticky velký není, léta, kdy Kaiser chlastal první ligu, se na něm bohužel podepsala, takže by s úspěchem mohl hrát tatínka Vetchého. Mimochodem, on i Ondřej Vetchý je na Terezu Voříškovou a malého synka taky trošku přestárlý... Scéna u rybníka, kde si Voříšková s Kaiserem vymění dlouhý emocemi nabitý pohled a je evidentní, že režisér chce u diváka vyvolat dojem ať už platonického nebo naplněného dávného vztahu, mi vyvolává asociace spíš s pedofilií než čímkoli jiným. ()
Ne, že bych Obecnou školu nějak zvlášť uctíval, ale viděl jsem ji mnohokrát a možná i proto jsem se na tento prequel nijak zvlášť netěšil. Ale jsou tu mí oblíbenci, v čele s Ondřejem Vetchým, takže jsem to prostě chtěl dát šanci i navzdory nevlídným recenzím. A čelil jsem pohodovému příběhu, tak krásně rodinně natočeném a citlivě zpracovaném dle vzpomínek Zdeňka Svěráka, přičemž jsem se dojímal každým druhým záběrem a ani trošku nenudil, jak tu čtu od lidí z každého druhého komentáře. Ne, že by se na Po strništi bos vzpomínalo jako na nějakou novodobou českou klasiku, ale věřím, že jakmile to začnou pravidelně reprízovat v televizi, diváci si k filmu cestu najdou a docení jej. PS : Oldřich Kaiser je tu naprosto bombový a neskutečně ho žeru! ()
Dobré postřehy, čím se lze nechat zaujmout, vypočítává Matty, ale zdůrazňuji, že jde o celkem snadno odhalitené záměry tvůrců, které nefungují i z dalších důvodů, než Matty uvádí: ať už proto, že dramatické momenty v rodině neodpovídají povaze ani vývoji naznačeného a odkrývaného konfliktu, takže některá rozhodnutí vyznívají neodpodstatně, nechtěně směšně, absurdně či přímo rozčilujícně, anebo proto, že u dospělých herců je občas silně poznat, že hrají, jak jsou nepřirození (především Vetchý a Voříšková) - hlavně v komických (Vetchý) či sentimentálních (Voříšková) momentech. Čili tam, kde to divák cítí nejpalčivěji. Další nepříjemností je, že tam, kde stará poetika Zdeňka Svěráka byla nemilosrdně vtipná a úderná proto, že byla podložená silným příběhem a pointovala se v čase organicky stále více s tím, jak se rozvíjel děj a prohlubovalo nosné sdělení, v tomhle sledu epizodických scén a vzpomínek to působí trapně jako vyprávění vtipů, aby utekl čas, a poetika jako obšlehnutá, vykradená, či násilně vzorová - vyprázdněná. Frustrace, která přijde se závěrem, kdy pocítíte, že jste se nakonec dozvěděli mnohem méně, než bylo ve filmu naznačeno a slíbeno, a že jste vlastně vůbec nedostali příběh, a přitom je ve vás teď nahodile uloženo lecos, co nebylo nosné a dourčené ani pospojované, a teď to ve vaší hlavě straší jako nadbytečné a ztracené, je hodně nepříjemná a snadno převáží to celkem příjemné dobrodružství momentů strávených s dětskou partou, zájmem o postavu Vlka v podání výborného Oldřicha Kaisera nebo připomínáním si typických rysů tehdejšího venkova, těch poutavých, vlídných, přitažlivých, i těch syrových, krutých, až odstrašujících, ale každopádně jako celek konstitutivních pro každého, kdo ještě měl tu čest (jako o několikerých prázdninách u dědečka ještě zčásti i já) - to byla přitom nejpřirozenější a nejvýživnější linka, která udržovala pozornost a sympatie, byť nakonec se ukázalo, že poněkud uměle a podvodně, že totiž byla také spíše samoúčelně zneužitá a v celku díla nikam nedovedená. A film jako takový tedy považuji za nezvládnutý, nikoli pouze za nedotažený. *~ ()
Cekal jsem teda vic. Natoceny to je samozrejme skvele, co taky cekat jineho od Sveraka, tady vyrazne cni nad ostatni ceskou produkci, ale to je tak vsechno. Problem je, ze tu neni zadnej pribeh, ne ze by treba takova Obecna skola nejakej zasadnejsi pribeh mela, ale drzelo to pohromade, tady se film rozpada na sled obcas lehce vtipnejch, obcas lehce dramatickejch a vetsinou hlavne nostalgickejch scenek, kde ale ani o jedny nemuzu rict, ze bych si ji par dnu po skouknuti jeste vybavil. Co se tyce hercu, herecka sestava se podarila sestavit silna a vsichni jsou fajn, jen nemaj moc co hrat. No a co se tyce detskejch hercu, hlavni hrdina jeste jakz takz jde, ale ostatni jsou prehravajici blbecci. Chapu, ze z kraticky knizky, ktera je sledem vzpominek, se asi nedalo vystavit nejakej silnej pribeh, ale mozna, kdyby to napsal starsi Sverak, bylo to o nekolik urovni vejs. Film jsem dokoukal, nenudil jsem se, ale znova ho videt nepotrebuju. ()
Tohle je Obecná škola, kdyby se vůbec nepovedla. Bez děje, bez zápletky, bez hereckých výkonů, scénář neexistuje, nevhodná a bezobsažná hudba, dialogy jsou prkenné, kamera se vyžívá v detailech a vůbec nefunguje, střih divákovi ani trochu nepomáhá, je tu celá řada úplně absurdních scén typu zpěv Terezy Ramby, nebo tahání Vlka od babičky, ale to jsou scény, které asi absurdní být chtěly. Zároveň je tu ale i spousta scén, kdy si opravdu říkám, co to jako mělo být? Například sexy svlíkačky Terezy Ramby před svým synem, jakoby ho snad chtěla svést. Sexy záběry na spící devítiletou holku nebo situace, kdy se znenadání objeví spousta dětí a nasednou na povoz, i když pro to vůbec není důvod. Obecně by skoro každá scéna mohla být úplně v jakékoliv části filmu a vůbec nic by se nestalo. Děti nestárnou, takže tahle potíž odpadá. Řada těchto scén je tam vložena bez jakékoliv naváznosti na to, co bylo předtím a co je potom. Naprostá většina potenciálních dějových linií je načrtnuta v jedné dvou scénách a pak už nic (viz ona devítiletá zrzavá holka). V podstatě každá vedlejší postava (a že jich tam je) ve filmu vůbec nemusela být, jejich přítomnost nebo nepřítomnost pro film je úplně irelevantní (viz role Hynka Čermáka, Petry Špalkové, Zuzany Stivínové a dalších). A nakonec ještě takové dvě drobné výtky - není to ani trochu vtipné a filmu se vůbec nedaří vzbudit iluzi, že se odehrává za 2. světové války. Jediné, co cením, že se snímek snaží nahlížet na toto období úplně jinak, ale podle mého úplně špatně. ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (41)
- „Je to samé „voští“,“ slyší malý Eda (Alois Grec), když prodává med. Jedná se o už nepoužívaný výraz pro vosk. (sator)
- Z dramaturgického hlediska bylo zapotřebí knižní předlohu pro filmový scénář výrazněji upravit. Proto například zmizela postava pana Kličky, kterého ve filmu nahradil pan Vlk (Oldřich Kaiser). (ZHODNOTITEL)
- Exteriérové záběry před cukrovarem se natáčely v obci Zvoleněves na Slánsku. Stavba je skutečně bývalým cukrovarem. (Panfilmex)
Reklama