Jáson a Argonauti

Tento film som videl pred mnohými rokmi ako malý chlapec a veľmi sa mi páčil, preto keď som videl, že vyšiel na DVD ani chvíľku som neváhal a kúpil som si ho. Dnes už filmová klasika vznikla 5 rokov po úspechu Siedmej Sindibádovej plavby z produkcie Charlesa H. Schneera a známa sa stala hlavne vďaka stop-motion animácii slávneho Raya Harryhausena. Kvalít Sindibáda však nedosahuje, dej je mierne rozvláčny a miestami aj nudný, ku koncu zase dosť zbrklý a nedopovedaný, tiež mi vadil dosť zostarnutý Herkules - ako týždeň pred nástupom do dôchodku. Hudbu opäť zložil výborný Bernard Herrmann a treba poznamenať, že hlavný motív je veľmi vydarený. Zostavenie záverečnej bitky Jásona (Todd Armstrong) so siedmimi kostlivcami trvalo Rayovi Harryhausenovi 4 a pol mesiaca, okrem toho vytvoril pre film ešte postavy harpií, titana Talósa a hydru, ktorá strážila Zlaté rúno. Film oplýva celým množstvom filmových chýb. Stačí si len všimnúť ako nedokonalo je zostrihaná scéna, kedy Herkules a Hylas stoja v údolí pred sochou Talósa. Tu: http://www.youtube.com/watch?v=I5gkqxqCHiI&feature=related. (28.01.2008)

Doposud nejlepší příběh Jásona přenesený na filmové plátno, kdy nejvíce bodů připadá, jak jinak, mistru speciálních efektů Raymondu Harryhausenovi. Zcela logicky autoři mohli vybrat jen několik momentů z velmi pestré a napínavé plavby Argonautů. Samozřejmě vrcholem jsou bitevní scény s oživlými kostrami, pozadu však nezůstává ani bronzový obr Talos či harpyje. Z hlediska bájné předlohy je trošku problém s drakem, hlídajícím rouno, jelikož tenhle vypadá spíše na hydru. Tu ale nebylo možné jen tak zabít, jelikož po utětí hlavy jí narostly dvě nové, čemuž se zde filmaři vyhnuli. Já jsem po znovu zhlédnutí zaměřil pozornost na jiné, méně slavné scény a zaujala mne plavba mezi pohybujícími se skálami. Podle báje šlo o Symplégady, které se neustále pohybovaly. Až Argonauté na radu vypustili holubici, která, když prolétla, dala znamení, kdy má loď vyrazit. Loď s drobnými šrámy proplula a skály se dle věštby již na věky zastavily. Pomoc, zde zřejmě Poseidóna, je velmi efektní a z hlediska speciálních efektů dobře promyšlená. Stále solidní a příjemná podívaná - viděno pětkrát. (22.12.2019)

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Tak pre kazdeho cloveka je nejaky film zasadny. Uznavam, ze pre trendovych chudakov co ficia na Blbowoode su kulty vsetky 3 Tchory, pre dalsieho - a nie je ich malo - je kult Forrest Žump, pre dakoho skor The Great Escape 1963, kleopatra 1963. Jo a pozeram ze z rovnakeho roku su aj jason a Argonauti. Super su suboje s obludami, ktore pochadzaju z grecko - rimskej mykologie : 100 % (08.02.2020)

Tři a půl hvězdy zaokrouhlené nahoru. Z toho tři zásluhou Raye Harryhausena - jeho triky jsou v podstatě jediný důvod, proč jsem se na Jásona díval. Příběh je klasická báje, kterou zná asi každý, lehce poupravená a sehraná herci, kteří ovšem moc nehrají. No co. Jak říkám - Harryhausen, Harryhausen a zase Harryhausen. Jeho závěrečná bitva s kostlivci je už legendární, stejně jako krocení harpyjí nebo oživlá bronzová socha - obr Talos. Půl hvězdy dostává hudba Bernarda Hermanna - ze 3/4 nejde sice o žádný zázrak, ale motiv použitý při zrodu kostlivců je excelentní - jednoduchý a působivý. Souboj Titánů zůstává (a zůstane) nepřekonán. (23.05.2010)