Jáson a Argonauti

Koukám, další rest. Tohle je samozřejmě Harryhausenova klasika. Souboj titánů mám sice radši, ale stejně, když si vzpomenu, jak jsem poprvně vejral na souboj s Talem nebo šermovačku s kostlivci, tak si vybavím ten závan dobrodružství, romantiky a toho pravého hrdinství bájných reků. Film dělaný s radostí a poctivostí. (12.01.2014)

Jáson a Argonauti se stal již třetí (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta) dubnovou zastávkou na nostalgické pouti po stopách Raye Harryhausena a musím říct, že to byl zatím nejslabší a nejnudnější kousek. Harryhausen se sice opět předvedl jako veliký frajer. Jeho monstra (Titán, harpyje) v první polovině filmu jsou sice super, ale neodehraje se s nimi žádný pořádný souboj. To nám je vynahrazeno až v druhé polovině, kdy na scénu přichází několika-hlavý had a armáda kostlivců. Kromě toho, že je tedy první polovina lehce nudná, filmu nepomáhá ani extrémní naivita příběhu i většiny postav (,,Jásone miluji tě, znám tě pět minut, ale miluji tě." a také fakt, že se režisér vůbec nesnažil nějak nás seznámit s ostatními Argonauty. Prakticky představil jen dva, které ovšem potřeboval jen chvilku. Přesto je to milá pohádka se super triky a příjemnou hudbou. (23.04.2008)

Prostý příběh, kde nic nevystupuje nad rámec jednoduché báchorky. Film nad běžné dobrodružné béčko povyšují triky Raye Harryhausena, které jsou i v dnešní době velice působivé. Na jeho rozpohybované kostlivce se dívá daleko lépe, než na digitální kostlivce od ILM z Pirátů z Karibiku. Má to svůj půvab, své kouzlo, místy i dnes některé okamžiky dokáží vypadat strašidelně. A navíc - i v mém hodnocení se odráží jistá dávka nostalgie. (02.06.2003)

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Když bych měl film co nejvýstižněji popsat, tak bych napsal, že je to takovej slabší odvárek ze Souboje TITÁNŮ, který je absolutní špičkou mezi podobnými filmy. Jáson skýtá míň akce a především míň zajimavý "potvory". Sice se mi líbil nábor všech Argonautů, ale nějak si nedokázali zjískat moji uplnou přízeň. No, prostě (a teď bacha na SPOILER, ale stejně si to přečteš, co?) když někdo z nich zařval, tak mi jich nebylo moc líto :o). Navíc takle podle mě nevypadá her-Cooles, zarostlej a ani moc svalnatej a navíc krade, takle můj oblíbenej nebojácnej hrdina (stejně jako já) podle mě nevypadá (ale naštěsté je to Herakles, takže uff). Ale pohádka je to hezká, akorát mi teda ještě přišla divná jedna věc (zase bacha na SPOILERA :o) Proč skoroneporazitelnej železnej obr má jediný slabý místo zrovna uplně dole na patě, kam každej dosáhne, proč ho nemá třeba na hlavě? Ale tenhle hezkej kousek si nezaslouží další rejpání. Rozhodně stojí za skouknutí, to jo, ale sou lepčí, hééépčííí :o) (10.03.2011)