Jáson a Argonauti

Nádherná dobrodružná podívaná. Skvělá atmosféra, nádherné prostředí, povedený příběh. Narozdíl od trapné dvoudílné nové verze je tohle opravdu parádní fantasy, které, byť mladší než Souboj titánů, působí mnohem moderněji (ale nemá na něj, a možná proto jsem dal jenom čtyři). Triky jsou skvělé, nepůssobí nijak uměle a výborně zapadnou, navíc Ray Harryhausen se zase vyřádil a zase nezklamal. Z herců stojí za zmínku snad jen Patrick Troughton (druhý Doctor) a z dabérů skvělá Milena Dvorská. Příběh je sice lehce předvídatelný, ale ani chvíli nenudí, pořád se tam něco děje a hlavně scéna v soutěsce je nezapomenutelná. A navíc to nádherné prostředí, co víc si přát? Tenhle film je moje nová klasika, opravdu není skoro nic co mu vytknout. Dobrodružné fantasy a staré Řecko, to já můžu, to mi vyhovuje, rozhodně doporučuji. Krása. 85%. (15.07.2014)

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Poněkud papundeklově působící spektákl s až příliš viditelně kašírovanými kulisami, hereckými výkony i triky a speciálními efekty. Každopádně však divácky vděčné téma, byť až příliš >ryze hollywoodsky< (s ohledem na dobu vzniku z dnešního pohledu řekl bych až trošku úsměvně) uchopené i odehrané, takový prostě zábavný (spíše se tvářící >jako< - než skutečný velko-) film s partou vysmátých bohů na Olympu a jednou štrapácí lidského hmyzu za zlatým rounětem... :-) . . . Nebýt však až bujné barevnosti a širokoúhlosti obrazu, člověk by měl pocit, že hledí na film tak o třicet let starší. Dlužno ovšem přiznat, že jde o dílko docela zábavné a tak - pokud nejste až tak pevní v mytologii - je to prostě výborná, byť už časem notně poznamenaná oddechovka. . . . Tři a půl hvězdičky tedy za všechny ty mýty a kouzlo příběhu, za film jako takový však s lehkým smutkem a v dobrém rozmaru zaokrouhleno dolů... (03.11.2007)

Doposud nejlepší příběh Jásona přenesený na filmové plátno, kdy nejvíce bodů připadá, jak jinak, mistru speciálních efektů Raymondu Harryhausenovi. Zcela logicky autoři mohli vybrat jen několik momentů z velmi pestré a napínavé plavby Argonautů. Samozřejmě vrcholem jsou bitevní scény s oživlými kostrami, pozadu však nezůstává ani bronzový obr Talos či harpyje. Z hlediska bájné předlohy je trošku problém s drakem, hlídajícím rouno, jelikož tenhle vypadá spíše na hydru. Tu ale nebylo možné jen tak zabít, jelikož po utětí hlavy jí narostly dvě nové, čemuž se zde filmaři vyhnuli. Já jsem po znovu zhlédnutí zaměřil pozornost na jiné, méně slavné scény a zaujala mne plavba mezi pohybujícími se skálami. Podle báje šlo o Symplégady, které se neustále pohybovaly. Až Argonauté na radu vypustili holubici, která, když prolétla, dala znamení, kdy má loď vyrazit. Loď s drobnými šrámy proplula a skály se dle věštby již na věky zastavily. Pomoc, zde zřejmě Poseidóna, je velmi efektní a z hlediska speciálních efektů dobře promyšlená. Stále solidní a příjemná podívaná - viděno pětkrát. (22.12.2019)

Film starý téměř 60 let a dnes na něj dá stále dívat. Ve své době to musel být hit, především kvůli trikům, jenž byly tehdy dokonalé. Dnes už na nás sice působí spíše úsměvně, ale mě osobně se tyhle bizardní potvory líbí mnohem víc než ty dnešní CGI monstra vyráběné digitální technikou. A že jich ve filmu je: oživlá socha Héry na přídi lodi, gigantický bronzový muž Talos, harpyje, hydra, drtící skály s gigantickým Odysseem a několik oživlých koster. Jen nechápu, proč Hérakla hraje povadlý chlap před padesátkou. [1744. hodnocení, 98. komentář, 76%] (16.09.2019)