Vážený občan

Vážený občan je cenným, i když poněkud cynickým a škodolibým příspěvkem do diskuze o roli intelektuálů v dnešní společnosti. Nelze ho doporučovat na potkání, ocení je pravděpodobně ti, kteří už mají něco za sebou a nejsou uvězněni ve svých sociálních bublinách. Není to efektní a pozérský snímek, je ale chytře vystavěný a spolehlivě vás dovede tam, kde vás chce mít. Ani chvíli nenudí, sem tam krutě bodne nebo profackuje a každou chvíli na vás spiklenecky mrkne s otázkou, zda už chápete, jak to v životě chodí. Režie není nijak oslnivá, v tom síla filmu netkví, scénář mě ale okouzlil, zaujaly mě postavy i otázky, které si snímek pokládá. Za soustředěný výkon Oscara Martíneze a především za úvodní řeč, kterou šokoval jeho hrdina společenskou elitu při přebírání Nobelovy ceny za literaturu, přidávám pátou hvězdičku. Na takový knock-out nemá koule ani Ricky Gervais a dal bych nevím co za to, vidět šokované tváře symbolů establishmentu v přímém přenosu. Celkový dojem: 90 %. (07.02.2020)

[MFFKV - 2017] Vážený občan je příjemným překvapením karlovarského festivalu. Spisovatel Daniel Mantovani, držitel Nobelovy ceny za literaturu je pozván do své rodné vísky na argentinském venkově, aby zde obdržel místní cenu za proslavení této malé vsi po celém světě. Námět, který sebou přináší spoustu velice vtipných situací a zároveň poodkrývá dávné křivdy. Hodně vtipné. Oscar Martínez snímek táhne a potěšil mě lehce otevřený konec. Žánrová trefa. (15.07.2017)

Na argentinských filmech se mi líbí, ze se sice odehrávají v navenek exotickém prostředí, ale ti lidi jsou dost podobní jako tady. Ta vesnice a ty klubovny, to všechno by mohlo byt klidně v nějakém chudším českém kraji, kam přijede po 40 letech slavný a úspěšný rodák z Prahé. To, jak tam rozbije Daniel během chvilky prakticky všechno, i to, jak v podstatě on nesnáší je a oni jeho, staré lásky i žárlivost… to všechno tu funguje dobře. Snad jen v první půlce ma film trochu horší dynamiku, ale da se to snést. (01.07.2023)

V první řadě vynikající sociální drama, velmi slušně odvyprávěné, plné silných kontrastů. Do velkého světa Daniela Mantovania, spisovatele, jenž s úsměvem odmítá pozvání od Japonska přes Evropu až do USA, znenadání zasáhne blesk nostalgie. Dobrovolně a snad i s trochou naděje se vrací, ale spíše jen znovu seznamuje s nekompromisním světem buranským...s postavami svých románů. Na nostalgii, natož na seznamování, již ale není čas, je třeba znovu utíkat, nejlépe stejnou cestou, jako před čtyřiceti lety. Daniel má konečně námět na novou knihu. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (21.11.2017)

Nebýt autenticity kamery, i když to asi byl záměr, že si občas - zejména ze začátku - připadáte jak účastníci nějakého dokumentu či sondy, dal bych maximum, protože film, kde je přes vhled do osudů maloměsta takto zaznamenán odraz společnosti, bych nakázal ke shlédnutí všem Čechům. Takové "A teď si vás kůpím, všecky" pošpanělsko-argentinsku, ale s mnohem vážnějším a odstrašujícím pohledem. A Oscar Martínez? Ten je ve filmu naprosto vynikající. (19.12.2017)