Po búrke

„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2019)

Mám rád takéto civilné drámy s pomalším tempom s dôrazom na postavy, preto mi Hirokazu Koreeda celkovo vyhovuje, ale väčšinou sa mohol oprieť aj o nejakú silnejšiu zápletku, čo ale nie je tento prípad. Hlavný hrdina mi sadol, spisovateľ, ktorý je už dávno za zenitom a tak sa v súčasnosti živí ako súkromný detektív, ale aj tak je kvôli svojmu spôsobu života stále bez peňazí, čo mu pokazilo aj vzťahy s rodinou, navyše ho predstavuje Hiroshi Abe, ktorého vždy rád vidím, takže som mu aj celkom fandil, predsa len to nie je zlý človek a snaží sa, ale kvôli svojej povahe všetko pokazí. A ani zvyšné dôležité postavy nie sú zlé, hlavne jeho bývalá manželka a syn, matka už bola skôr navyše. Ale zápletka už toho ani moc viac neponúkne a vlastne ani nikde negraduje, film sa neustále venuje jeho životnej situácii a vzťahom s rodinou a to je všetko. Aj takto sa na to pozerá celkom dobre, predsa len takýto štýl mám rád, ale chcelo by to niečo viac, čo nepríde až do konca. Ale aj tak sa tu nájde viacero dobrých scén, hlavne celá záverečná fáza, čiastočné zblíženie sa rodiny vďaka búrke sa mi páčilo, ale mohlo byť toho aj viac. Takže After the storm je dobrý film, na ktorý sa mi dobre pozeralo, ale kvôli nevýraznej zápletke nemá potenciál byť viac, než len žánrovým priemerom. Film výhradne na jedno pozretie. 62% (05.03.2017)

Pan režisér Hirokazu Kore'eda mě semlel už několikrát, např. snímky Zloději či Jaký otec, takový syn nebo Naše malá sestra.. I tentokrát se zaměřil na rodinu, rodinné vztahy, zamyšlení nad rodičovstvím a přístupu k dítěti po rozvodu.. Mýma očima se jedná o zdařilý komorní film, u kterého se divák může zastavit a popřemýšlet nad tím, co je v životě nejdůležitější.. (04.09.2024)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

Velmi příjemné komorní drama, kdy hlavní hrdina neví, co sám se sebou. Přichází proto postupně o svou bývalou manželku a syna. Rodinné problémy podobné jako kdekoliv na světě. Děj tak pomalu plyne a humorné prvky do příběhu přináší babička :) Konec filmu je určitě k zamyšlení. Možná naděje nebo taky ne. Od tohoto režiséra mohu doporučit ještě Zloděje, kteří pro mne byli pecka. (02.04.2021)