Jeho dívka Pátek

Až po nějakých dvaceti minutách mi došlo, že se vlastně dívám na předlohu slavného remaku od Billyho Wildera, a v tu chvíli mě film díky srovnávání obou verzí začal bavit ještě více. Novější pánská varianta Na titulní straně to ovšem nakonec vyhrává, protože je vtipná od začátku do konce a nemá takový vleklý rozjezd jako Jeho dívka pátek, v níž navíc díky Carymu Grantovi a Rosalind Russel jde také o suboj muže a ženy, ovšem o souboj poměrně zbytečný. (03.04.2016)

Snaživě vtipná screwball comedy, kde Walter Burns reprezentuje dobový americký ideál (rozhodně ne v takové míře podvratnosti, jak si nejspíš tvlůrci mysleli): sebestředný a vulgární psychopat, který s lidmi jedná prasácky a bezskrupulózně, tudíž dostane vždy to, co chce. Slabota je to zejména proto, že nemá soupeře - Hildin nápadník (Bruce Baldwin) je idiot, tudíž je easy jej zesměšnit a ukázat převahu; nikdo od začátku netuší, proč si jej chce Hilda vzít - ani divák to netuší, ani Hilda, ani Bruce samotný si tím není jistý. Scénář tudíž neobsahuje žádný konflikt, pouze potvrzuje urč. klišé o tom, kde přirozeně leží sympatie (hrdinky i diváků), tudíž se jedná o kýč. (01.08.2023)

Staré dobré konverzačky umí být až překvapivě akční. Film z posledního meziválečného období USA stojí a padá nejen s výkony zběsilého a skvělého Gary Granta, ale i neméně dobré a strhující, pro mě zcela neznámé Rosalindy Russellové. Výpověď o době svého vzniku, kterou film nabízí, se jakoby mimochodem dotýká i podstatných otázek života americké demokracie. Robinsonovská inspirace, lehce patrná v názvu, není prosta ani slabších míst. Ale i tak zůstává svěžím, oddychovým dílem, které nabízí nejen kvalitně zvládnuté filmařské řemeslo, ale i pohodu, klid a úsměv. Tedy věci, které zkrášlují život. Věci, kterých není nikdy dost. V žádném čase. (24.12.2010)

Kulometně rychlé dialogy jsou hlavní předností této spíše satiry než komedie jako takové. Po celou dobu jsem se totiž hlavně usmíval, nikdy mě žádná hláška nedokázala uzemnit natolik, že bych se vyloženě od srdce zasmál (nebo se mi je jen v tom tempu nepodařilo náležitě vychutnat/pobrat), na druhou stranu mi to až tak moc nevadilo. Úvodní herecká dvojka je opravdu fajn, přesto až příliš často mi přicházelo na mysl, že Cary Grant pořádně přehrává (i když s šarmem jemu vlastním). Vyloženě hluchých míst tu také moc není a líbil se mi konec. Napoprvé hodnotím slabšími 4* s tím, že v budoucnu dám filmu znovu šanci mě ohromit (ještě) víc. (02.10.2013)

Až zpětně mi došlo, že jsem vlastně koukal na stejný příběh, který později zpracoval i Billy Wilder jako Na titulní straně. A oba filmy na mě vlastně zapůsobily dost podobně. Nijak extra mě nechytly, ač se jim nedá upřít kvalitní zpracování a některé zajímavé momenty. Problém jsem měl také s tím, že je Hawksova verze prezentována jako screwball komedie. Tou je však podle mě možná tak polovinu svého času, ve zbytku se snaží působit na diváka na zcela vážné a dramatické úrovni a taková kombinace mi ve výsledku přišla spíše na škodu. To samé platí i o (ne)přítomnosti Caryho Granta, který prvních pár desítek minut neopustí plátno, aby následně zcela zmizel a objevil se zase až ke konci. Zvláštní. S Hawksem si pořád nějak plně nerozumím. 5/10 (12.07.2017)