Jeho dívka Pátek

Až po nějakých dvaceti minutách mi došlo, že se vlastně dívám na předlohu slavného remaku od Billyho Wildera, a v tu chvíli mě film díky srovnávání obou verzí začal bavit ještě více. Novější pánská varianta Na titulní straně to ovšem nakonec vyhrává, protože je vtipná od začátku do konce a nemá takový vleklý rozjezd jako Jeho dívka pátek, v níž navíc díky Carymu Grantovi a Rosalind Russel jde také o suboj muže a ženy, ovšem o souboj poměrně zbytečný. (03.04.2016)

Veselá komedie to sice byla, ale přece jenom je to už skoro osmdesát let staré, tudíž je většina fórů docela zastaralá a prostě mi to přijde vtipné jenom z toho popudu, že tenkrát to asi bylo vtipné hodně. I děj je takový průměrný, takže je z toho takový milý film, který se ale z hlavy vypaří okamžitě po zhlédnutí. 60% (09.08.2017)

(1001) To byla úděsně statická podívaná. A potom nevím, jestli je to jenom mým okem, ale žádný z ústředních herců mi nepřišel jako komediální typ. Nejlépe z toho vycházel Ralph Bellamy alias nový snoubenec, ale to jen proto, že hrál troubu. Co se týče slečny Russellové, tak jsem celou dobu musela zírat jenom na to, jak má přemalovanou rtěnku mimo rty. A je celkem vtipné (v tom špatném slova smyslu), že většina filmu se odehrává za nepřítomnosti Caryho Granta. Nenacházím nic vtipného na sledu dvacetiminutových scén, ve kterých lidé postávají v kanceláři a bez rozmyslu mluví. A ještě horší je, že si dělají srandu z života, lásky, smrti a samých takových těch velkých věcí. (05.05.2015)

Škoda, že jsem před časem viděl remake tohohle filmu Na titulní straně, takže mě nečekalo tolik překvapení. Těžko srovnávat zdejší hlavní duo, Cary Grant a Rosalind Russel, kteří se skvěle doplňují, s Lemmonem a Matthieuem; obě provedení jsou kvalitní, i když Jack Lemmon mě bavil asi o chlup víc a děj byl dotaženější. 70% (30.03.2010)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)