Jeho dívka Pátek

Nemůžu si pomoci s tím, že tato komedie byla spíše psána na tělo dvojici Matthau - Lemmon, kteří ústřední dvojku ztvárnili v remaku Billyho Wildera. Ti dva mi sem sedí víc možná i proto, že mě v tomto díle mnohem více zajímá zápletka okolo tiskovin než vztahové rozbroje mezi bývalými manžely (to je pochopitelně ve Wilderově filmu pozměněno, jelikož Walter s Jackem by asi v takové pozici nemohli být, aniž by se jednalo o částečnou dobovou provokaci). Cary Grant a Rosalind Russell ale i přes mé nepatrné skřípání zubů vytvořili vynikající oponenty, natolik dobré, že jsem se po dobu stopáže vlastně nerozhodl, kdo mi je sympatičtější. Opticky sice vyniká něžnější část souboru, ale to je dle mě dáno i tím, že Grant zde není natolik prostorově výrazný jako v jiných svých filmech - particiálně to považuji i za kámen úrazu, jelikož je i přesto vtipnější, byť nezastírám, že tahle role je trochu odlišnější, než jsem od Caryho zvyklý (šéfovská pozice mi k němu nejde dohromady, k výše zmíněnému Walterovi Matthau už ano). Nejvíce si lámu hlavu nad závěrem filmu, jelikož úplně mění pohled na sledování předchozích 88 minut - je pravda, že třeba u Philadelphia Story byl podobný, ale tam jednalo o očekávaný zvrat, jen trochu jinak vygradovaný. Tyto mírné nesrovnalosti ale výrazně nedegradují celek jako takový a bude mě jistě zajímat, jak tato příjemná komedie z novinářského prostředí obstojí již se zmíněným remakem. (05.08.2010)

Staré dobré konverzačky umí být až překvapivě akční. Film z posledního meziválečného období USA stojí a padá nejen s výkony zběsilého a skvělého Gary Granta, ale i neméně dobré a strhující, pro mě zcela neznámé Rosalindy Russellové. Výpověď o době svého vzniku, kterou film nabízí, se jakoby mimochodem dotýká i podstatných otázek života americké demokracie. Robinsonovská inspirace, lehce patrná v názvu, není prosta ani slabších míst. Ale i tak zůstává svěžím, oddychovým dílem, které nabízí nejen kvalitně zvládnuté filmařské řemeslo, ale i pohodu, klid a úsměv. Tedy věci, které zkrášlují život. Věci, kterých není nikdy dost. V žádném čase. (24.12.2010)

Docela jsem se těšil na starou romantickou komedii s Cary Grantem, neboť obdobné filmy mě většinou značně baví. Tentokrát se však dostavilo zklamání. Smysl filmu mi poněkud unikl a popravdě jsem se nebavil. Navíc jsem měl smůlu na kvalitu titulků, což výslednému dojmu nepomohlo. Pochválit tak mohu alespoň sympatického a skvělého Caryho Granta. (22.09.2014)

Tenhle typ hollywoodských komedií mě nikdy nebral. Celé je to strašně škrobené a ukecané, dějové zvraty nemají žádnou logiku a film tak jaksi postrádá určité tempo, gradaci. Nalézám taky čím dál tím více shodných rysů u Granta a George Clooneyho - reprezentují stejný typ hrdinů, jsou si podobni vzhledem i manýrou ... Především ale mají zvláštní, chlapecký smysl pro humor na hranici trapnosti, což dodává fajnovou příchuť dramatickým rolím, v případě komediálních taškařic ale znamená naprostou katastrofu. Standardní produkce, pár vtipných hlášek, neurazilo, nenadchlo. (09.02.2010)

Jeho dívka pátek je dialogovka z prostředí novin. Ač podobný druh filmů mám rád, tohle bylo místy až moc ukecané. Zejména, když se mluvilo velmi rychle a hlasitě ve více lidech najednou. Moc sympatická mi nepřišla ani hlavní dvojka. Především Gary Grant v podobě bezohledného hlavního editora mě štval. Byl to manipulátor, kterému nešlo věřit ani slovo a spousta „vtipných“ situacích byla postavena jen na tom, koho a jak zase podrazil. Líbila se mi snad jen banda starších cynických novinářů, kteří při hraní pokeru komentovali okolní dění. Za vidění to asi stojí a někomu se to líbit může, sám se na to už ale znovu nepodívám a raději zvolím například sérii s detektivem Nickem (Detektiv Nick v New Yorku, After the thin man, The thin man goes home atd.), která mi sedla mnohem více. (14.10.2020)