Musa

Tak pozor, tenhle film si zasluhuje SPOILER, protože dělat z diváka pitomce a snažit se mu namluvit, že ta nesympatická Rumunka, šeredná jako půlnoc sama, je jednou ze sedmi Mús a tím pádem dcerou samotného Dia, je nebetyčná drzost a smrtelný hřích proti estetice. Prý "ta, která vzbuzuje vášeň", no to určitě, leda žaludeční nevolnost. A ta nekonečně trapná a dementní zápletka s jejím synem, achich ouvej. A vůbec celá "músická" mytologie je totálně zprasená, ti španělští ptáci ji zprznili snad ještě víc, než by to dokázali ptáci hollywoodští. Celý štáb za trest svrhnout na věky do Tartaru. Ale circa první dvě třetiny jakž takž průměrné koukatelné béčko, i když po skvostných úvodních titulcích jsem si od něho stejně sliboval mnohem víc. Jediná zajímavá scéna byla nakonec ta s pojídající se Frankou, ale režie tenhle slibný motiv vůbec nevyužila. (08.02.2023)

Po r. 2000 na mňa strašne silno zapôsobila nová vlna hispánskych hororov. Robili sa atmosférické, temné a drsné pecky, ktoré sa síce nebáli krvavých detailov, ale používali ich s mierou a nečasto (o to pôsobivejšie bolo, keď sa niečo nechutné zjavilo). Jaume Balagueró patril k najvýstavnejším režisérom tejto vlny. Jeho kúsky Temnota, [REC] alebo Nepremožiteľné zlo, mám veľmi rád. Bohužiaľ, Jaume to v posledných rokoch prestal zvládať. Zo špičkového tvorcu výborných hororov sa premenil na unudeného rutinéra, ktorého najnovšie veci nie sú ničím výnimočné. Naopak: sú nezaujímavé, stereotypné, nudné, proste ako od hocijakého najbližšieho režiséra, ktorý bol poruke. A také je, nanešťastie, aj Muse. Pár drobností poteší (to s krkom napríklad), sú tam zaujímavo skombinovaní herci (Franka Potente a Christopher Lloyd je vskutku diabolská kombinácia) a budovanie temnej, ponurej atmosféry Balagueróvi stále nie je úplne cudzie. Ale už to nesiaha jeho prvým zárezom ani po kolená. (08.04.2018)

Vyobrazenie múz, ktoré boli podľa gréckej mytológie až na ojedinelé prípady ako bolo potrestanie tráckeho poeta Thamyrisa mierumilovnými, ušľachtilými a inšpiratívnymi bohyňami umenia ako nejakých zlomyseľných a krutých démonických bytostí sa mi príliš nepozdávalo a chvíľu som si naň musel zvykať. Musa disponuje viacerými dobrými momentami a nápadmi, ktoré sa však miestami akoby utápali v zbytočnej omáčke, ktorú Balagueró okolo príbehu servíruje. Jaumeho hororová tvorba si stále drží status nadpriemernosti, v režijnom tandeme s Plazom im to však išlo o poznanie lepšie než každému samostatne. (22.10.2018)

Lepšie ako tabletky na spánok. Netuším, do čoho investovali tých 5 miliónov, do masiek a gore asi ťažko. Dvaja hlavní hrdinovia s rovnakými nočnými morami len pátrajú a pátrajú, až sa napokon dopátrajú, ale jedna zakrvavená mátoha, ktorá znenazdajky vyskočila z vane, už celkový dojem zlepšiť nemohla. Technicky samozrejme dokonalé, ale súčasne aj dlhé, nudné, bezduché a prázdne. Nebola tam vlastne ani jediná scénka, ktorá by ma nejako oslovila, alebo aspoň vytrhla z driemot. Emócie to nezanechá žiadne a ráno si už ani nebudem pamätať, o čom to bolo. Tie konverzačné kriminálky vydávajúce sa za horor už začínam nenávidieť. Balagueróv najhorší film. (07.03.2018)

Somozova knižní předloha patří mezi mé oblíbené, a proto jsem byl nadšen, že se její adaptace ujala taková hororová persona jako Balagueró. Výsledná podoba dokonce předčila má očekávání. Hned v úvodu však podotýkám, že není určena popcornovým masám, nýbrž značně vyzrálému hororovému publiku. Balagueró evidentně dospívá, přichází s novými postupy a opouští onen adrenalinový koncept, se kterým slavil úspěchy v sérii REC. Musa má do konvenčního hororu velmi daleko a koneckonců, opírá se spíše o hororové elementy. Je však vystavena na téměř gotické atmosféře, které se podařilo docílit volbou vhodného barevného schématu, perfektní kamerou a doprovodnou hudbou. Vše je podpořeno vynikajícími hereckými výkony. Jakožto zdejší hororový expert však snímku musím vytknout občasnou neplynulost při odvíjení děje. Značná část stopáže je věnována výzkumu, což pramení z Balagueróvy upřímné snahy o neopomenutí ničeho podstatného z mnohasetstránkové předlohy, ale tady bylo přeci jen záhodno zvolit kreativnější přístup a předejít tak zábleskům příběhové nekompaktnosti. I tak krásné čtyři hvězdy. (16.04.2018)