Paterson

Nemam slov. Naozaj. Ten film zomna vysal doslova vsetko. Chut zit, premyslat, existovat, este aj snahu napisat tieto riadky. Film bol dokonalym stvarnenim nudy, nicoty, absolutneho nihilizmu. Zapletka neexistovala, hlavna postava bol nesympaticky, nudny flegmatik s este nudnejsim zivotom. Jeho priatelka - nestabilna, emocionalna, naivna a mierne manipulativna latina s obsesiou s "istymi" farbami. Stereotypny stary cierny barman, vedlajsie postavy a ich dialogy boli horsie jak NPC z GTA. Este aj ten chrciaci maly sprosty pes ma natom celom iritoval - aspon nakonci tu totalnu prazdnotu mierne naplnil. Naozaj som dufal, ze na konci filmu vsetci zahadne zomru a dom bude zvonka natrety na ciernobielo. Nadhernym paradoxom na tom vsetkom je, ze tento film som si pozrel na zaklade nepriameho odporucenia od spoluziaka zo strednej, ktory ho oznacil za svoj oblubeny. Uz mi je jasne, preco som si s nim nikdy nerozumel... (05.09.2022)

Ke skutečné poezii daleko. Hezká, předvídatelná a příjemná próza, ve které se kolem písmen nedočte Jarmuschův fanda nic nového a osvěžujícího. Povědomé zenové akvárko, bylo mi v něm dobře, ale nic víc, nic hloub... [Cannes 20016] Edit: zvykl jsem si, že dobré Jarmuschovy filmy ve mně rezonují dlouhé měsíce. Po Patersonovi nezbylo nic. Ani emoce, ani scéna, ani chuť se do Patersonu vracet. V Jimově zahradě obrazů a veršů nemá šanci přežít. (17.05.2016)

Každodenní život člověka, který má zalíbení v poezii a prožívá pravidelný rutinní den co den. Vstane, jde do práce, naslouchá lidem kolem sebe, večerní venčení končící mezi štamgasty. Paterson je vlastně obyčejný autobusák, o kterém se během filmu nic nedozvíme krom toho, že je neskutečný pod pantoflák s velkou trpělivostí. Během filmu jsem si říkal, že jde o nejméně zajímavou postavu, která postupně začne nudit a mnohem více mě bavili lidé, které potkával během týdne, včetně naprosto dokonalého psa. Postavy během filmu neprojevují moc emocí a zda samotný Paterson ty své vkládal do veršů, toď otázka.Film není nudný, ale děj je prakticky od začátku do konce stejný, bez jakéhokoli zvratu a závěrečná pointa mi byla buď skryta a nebo žádná není......6/10 (17.01.2017)

Úžasně obyčejný film o obyčejném životě jednoho mladíka. A přesto že je to film vlastně úplně o ničem, tak je to vtahující a zajímavé. Poezii jsem nikdy neholdoval, ale poslouchat Driverovo básnění mě bavilo až do konce. Celé se to nese v příjemné nevyhrocené atmosféře s jemnou symbolikou a pokud bych si měl vybrat pro film jeden přívlastek, bylo by to slovo "relaxační". Adam Driver předvádí skvělý civilní výkon a i přes jistou obrazovou ponurnost a celkovou melancholii jsem z filmu cítil něco hodně pozitivního. Aha! (14.01.2018)

Myslel jsem si, že po dlouhých letech hladového hltání braku se už budu dalšímu Jarmuschově poetizování života "obyčejného" člověka a glorifikaci (nebo aspoň popularizaci) nejrůznějších loserů trochu cynicky ušklíbat, že když neuvidím litry krve, metry vyhřezlých střev, nebo kanibalské mutanty budu se kapánek nudit. Ale nestalo se, opět mě dostal. Tedy on ten jeho hlavní hrdina, vnějškově obyčený člověk z lidu, nebyl zase až tak úplně obyčejný. Nejenom že psal moc pěknou existenciální poezii, ale hlavně (skvělý) Adam Driver je fakt monstrózní zjev. Hlavu, uši, nos, ruce (a kdo ví co všechno ještě) má ca dvakrát větší než je průměr a celkově na mě působí dojmem nepříliš vydařené Frankensteinovy kreatury. A jako naschvál mu pak tvůrci za partnerku vybrali buchtu s vizáží Miss Persia, která byla ovšem na můj vkus až příliš medová a přeslazená a její postava pak v kontrastu s bigfootem Driverem působila nevěrohodně, vyumělkovaně. Ale jinak se mi Jarmuschův svět opět hodně líbil. Svět, ve kterém se s vámi čtyřlístek podezřelých uzenáčů v kabrioletu dá na noční ulici při venčení čokla do přátelského pokecu. Svět, ve kterém se dospělý chlap nebojí sednout si na rampu vedle dospívající holky a klábosit s ní beze strachu, že bude hystericky obviněn z pedofilie a lynchován. Svět, ve kterém si spolu muž a žena po večerech předčítají básně a přehrávají písničky, namísto toho aby neustále zvířecky kopulovali anebo čuměli na bednu. Prostě svět zidealizovaný, takřka snový, takový - přímo se štítím to napsat - laskavě hřejivý (fujtajxl!). Ale nebyl by to Jarmusch, kdyby se do děje nevloudil i stín smutku, kdyby se vlastně celý děj nenesl v duchu neurčité nostalgie a melancholie... (11.09.2019)