Láska a smrt

Allenova ruská parodie patří k jeho vrcholným dílům. Je to variace na Tolstého Vojnu a mír doplněná o prvky z Dostojevského a Bergmana. Spousta povedených vtípků a ještě lepších, švihlejších a zamotanějších dialogů. Partnerství s Diane Keaton se osvědčilo a při sledování tohohle filmu jsem si uvědomil, že žádná jiná herečka s Allenem takhle fungující dvojku neutvořila. (27.09.2005)

Filmová kritika sice klade na první místo Allenovy tvorby jiné kousky, ale pro mě je Láska a smrt na prvním místě. Je to srdeční záležitost, protože Allen paroduje literaturu a filmy, které důvěrně znám a na kterých jsem vyrůstal. Tenhle snímek ocení ti, kteří četli Vojnu a mír, protože nejvíc na frak dostává nebohý Lev Tolstoj, ale obecně všichni, co četli klasické a romantické tlusté romány autorů 19. století a viděli historické velkofilmy ze 60. let. Allen je tu ve vrcholné kondici a doslova hýří vtipem ve stylu študácké recese i jízlivého intelektuálního sarkasmu. Příjemně krátká stopáž. Celkový dojem: 95 %. (14.01.2008)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

Další neodolatelný mix komedie, satiry i romantiky od Woodyho Allena. Tentokrát navíc s Prokofjevovou hudbou. Nadchla mě scéna, v níž velitel poučuje vojáky o tom, že pokud Rusové zabijí více Francouzů, tak vyhrají, a naopak pokud francouzští vojáci zabijí více ruských, vyhrají oni. Když na tento jeho projev Allenova postava zareagovala naprosto přirozenou otázkou "Vyhrají co?", věděl jsem, že tenhle film budu milovat. A to do konce zbývala ještě asi hodina! (05.01.2014)

Scénář: Woody Allen .. Co bude po tom, až umřeme? --- Budou tam holky? Rozpustilé, sarkastické, empirické, geniální. Hlubokomyslné filozofování o lásce, sexu, náboženství a smrti. Allenův scénář je prostě protkán božskými narážkami a neuvěřitelnou otevřeností v těch tzv. nejzásadnějších otázkách lidského žití. Podáno je to pak místy ve výbušně humorném tempu, kdy režijně nápadité scény, oduševnělé monology a otevřené dialogy jedou jeden za druhým. Woodyho závěrečný tanec se Smrtí i to co k němu vede je mnohonásobně působivější než v případě Sedmé pečeti. No, takhle nějak by měl vypadat každý pokus o remake nudných evropských artů. (05.10.2007)