Láska a smrt

Tak tahle komedie mi dnes vážně moc sedla. Výborná, satirická, břitká a vtipná a já vůbec ještě nevím, co ještě. Prostě čekáte na něco a ono se to objeví přesně v tu chvíli, kdy je to nejvíc třeba. S báječným Woodym a na tu dobu velmi půvabnou Dianou, ze které ten její sex appeal doslova přetéká na všechny strany. Aneb pohled (nejen) na ruské dějiny v tak trošku netradičním hávu, plném báječné lehkosti a ironie. Pro mě osobně nejlepší Allenův film. Ps. Scénu s lahví jsem si pouštěl asi 6x. Nádhera! (07.07.2016)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

Já to nechápu, tenhle film má snad všechny předpoklady k tomu stát se mojí modlou a i tak leccos mhouřím při udělování čtvrté hvězdičky. Tolikrát jsem si během filmu pomlaskával spokojeností nad promyšleností (ne-li genialitou) tuny hlášek a dokonce i nad jejich vtipností. To, co nechápu je, že ve většině případů zůstalo jen u toho pomlaskávání a to i přesto, že se Láska a smrt zabývá tolik pro mě vděčnými tématy jako je například náboženství nebo smysl života, zvláště pak, když sám Woody je ateista. Možná to bylo tou stylizací nebo s ní souvisící a mně nesedící ( ale jistě záměrnou) afektovaností hereckého projevu, v případě Diane Keaton mě napadla myšlenka, že je mi dokonce krajně nesympatická, ale snažil jsem ji rychle zavrhnout, neboť by to k ní, vzhledem k počtu zhlédnutých filmů v nichž se vyskytuje, nebylo úplně fér. Zkrátka tenhle film miluji i nenávidím, chápu ho i mu nerozumím, bavil jsem se i ho chtěl hned radši vypnout a já bych možná měl se svojí schizofrenií začít něco dělat...anebo si ji vychutnávat dál plnými doušky. (31.10.2007)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)

Dílo filosoficky závažné minimálně stejně jako Sedmá pečeť, s níž nakonec vede i skutečně hlubokou polemiku. Kde jinde byste viděli, jak je Sokrates pomocí sofismat dohnán k homosexualitě? Kde jinde byste se dozvěděli, že jeden z bratří Karamazových je Idiot a druhý Výrostek? Tolstoj s Gončarovem i Turgeněvem sebou v hrobech musí mlátit smíchy a mně nezbývá než přemýšlet o objektivitě subjektivity. (27.09.2005)