Červená rieka

Skupina chlápků zanedbávající hygienu putuje na koních a s obrovským stádem dobytka z jednoho konce Ameriky na druhý. Celkem tisíc mil pojedou skoro sto dní, více než dvě hodiny filmového času, budou pronášet odporně patetické dialogy a sem tam střelbou pročistí vlastní řady – máte na něco podobného dostatečně odolné nervy? Pokud ano, čtěte dál, Červená řeka patří ve westernovém žánru k tomu lepšímu. Zásluhu na tom má hlavně režie Howarda Hawkse, díky které této pohádce o „otcích současné Ameriky“, odpustíte zdůrazňování právě těch prvků, které většinu lidí na westernech nejvíce iritují. Pro některé scény by nebyla škoda slova „akční“, a mnoho a mnoho minut záběrů na valící se stádo (dobytka, tedy krav a volů) je vzrušující. Hawks na základech Vzpoury na lodi Bounty vystavěl skoro až dojemný příběh o nefalšovaném mužském přátelství. John Wayne nehraje stoprocentního klaďase, tudíž je docela snesitelný, Montgomery Clift je mu pak schopným protějškem. 80% (15.01.2007)

Příjemný pohled na práci kovbojů, a všechny její strasti, při hnaní tisícihlavého stáda napříč Amerikou. Výpravný, svižný, napínavý western s trochou dramatických scén. Dříve či později totiž musí nějakému drsnému chlápkovi přenáročná túra přelézt přes hlavu. A jako ve správném westernu dobrých pistolníků tu je několik. Každého jistě potěší, že John Wayne tu neúčinkuje jako tipycky kladná postava. Toho konce je ale škoda. (21.02.2013)

Čekat od Hawkse neidealistický závěr je dost naivní ( voz El Dorado, Rio Bravo ), on to vždycky v závěru rychle sfoukne,ale člověk si zvykne. Jinak se ale jedná o nečekaně realistický biják s příjemně nejednoznačným Johnem Waynem a typickou Hawksovskou rekvizitou Walterem Brennanem. Ale ta baba ke konci tam je opravdu hloupě vsazená. (15.01.2007)

s týmito naozaj starými a pritom nepochybne hodnotnými westernami je to komplikované.... je to ako sledovať vrcholnú tvorbu stalinskej éry, kde sa človek snaží povzniesť nad ideológiu a byť objektívny..... maskulínne machovstvo podčiarkované vždy presnou muškou a cigaretami (sranda, že nikde som žiadneho cowboya nevidel si šúlať bágo, a pritom automaticky rolované cigarety sa objavili na trhu až v 1913 - Camel), patetické dialógy a monológy o spravodlivosti, hrdosti, priam megalomanské vnímanie všetkého ako výzvy - challenge, až neznesiteľná adorácia priebojnosti, životaschopnosti a sily, to všetko mi vadí asi rovnako ako sa pozerať na frenetické nadšenie a stádovitosť komunistických kolchozníkov alebo patetické ódy na totalitu, diktátorov a traktory..... oboje mi pripadá ako druh propagandy na vlastnú "way of life".... a napriek tomu, tak ako málokto dokáže odhodiť diela Ejzenštejna alebo Dovženka ako ideologický a dobový prežitok, tak isto máloktorí diváci (snáď iba zarputilí antiamerikanisti) nevidia aj vo filmoch Hawksa alebo Forda to, čo presahuje ich ideologické alebo dobové ukotvenie.... osobne, o takmer 10 rokov starší Stagecoach sa mi páčil ešte viac, ale v tomto Hawksovom počine, ktorý stavia na dobrom námete podchytenom skvelou ústrednou dvojicou je zase viac psychológie (človek vníma postupné "zhusťovanie atmosféry" v parte, stále viac sporov s "veliteľom", jeho tvrdošijnú, až bláznovsky neústupnú povahu, no zároveň aj pragmatickú túžbu dosiahnuť vytýčený cieľ za každú cenu - tak ako ho život naučil) a "masívnych scén" (zábery na tie stáda dobytka mali v sebe "elektrizujúci náboj" - tuším sa zo mňa stáva redneck :-) ...dokonca som ten film - naozaj iba náhodou - sledoval v klasickej flanelovej košeli "made in Oklahoma" :) .... P.S. aj keď cítim k priekopníckym filmom náležitú úctu, farba a širokouhlá kamera svedčia neskorším westernom oveľa viac (06.10.2011)

Aneb jak jsem si nakonec potvrdil, že mi u westernu (který jako žánr vlastně nemusím), sedí mnohem víc Ford, než Hawks... Slabší i než pozdější Rio Bravo, ale charakter hlavní ženské postavy mi přišel téměř identický. Problémem je možná stopáž, příliš se toho neděje, film mě neudrží mě v napětí.. A tak na filmu zůstává nakonec nejzajímavější samotný začátek a konec.. (19.07.2010)