Európa Európa

Hodně zajímavý snímek o židovském chlapci, který se ve WWII dostává nejprve do stalinistické převýchovné školy a následně jako válečný hrdina fronty wehrmachtu do nacistických Hitlerjugend. Absurdní příběh překypující nečekanými zvraty a plný propagandistického vymývání mozků mládeže v obou táborech největších totalitních mocností. Kdybych měl něco vyzdvihnout, zmínil bych scény, ve kterých má hlavní hrdina Sally sny, jak se s nacistickou uniformou skrývá s Hitlerem ve skříni před svojí rodinou, nebo také tancujícího Stalina s Hitlerem. 4,5* (17.06.2013)

Miluji filmy o ideologiích. A pak taky ty o strachu, vzdoru a síle. A tento... tento, páni, stojí za to vidět. Smutný příběh o tom, co dělá ideologii ideologií, o jejich vzájemném střetu, rozčarování, počátku konce "Věku ideologií" či o tom, co dokáže zcestná idea udělat s obyčejnými lidmi. Film, který ukazuje, že německý voják/sovětský komsomolec/jiný týpek automaticky nemusí být do_morku_kosti_prohnilý_tyran, ale že v civilním životě může jít o mnohdy dobrého souseda, milujícího manžela atd. Snímek, který tímto však nijak nesnižuje zvěrstva holocausta či války; ba právě naopak - tímto toto zvěrstvo ukazuje v celé své šíři a hloubce. Shrnuto a podtrženo: výtečný film + vynikající hudba Zbygniewa Preisnera. (17.10.2004)

"Svůj příběh nesmíš nikomu vyprávět. Nikdo ti neuvěří…" Příběh o židovi, kterému se podaří nacisty svým vzezřením i celkovým chováním natolik obalamutit, že se nakonec dostane až do prestižní společnosti Hitlerjugend, se místy jeví vskutku jako těžko uvěřitelný. Ale protože je to natočeno podle autobiografického románu, tak to celé musí být postaveno na reálném základu. Když přitom přemýšlím nad tvrzením hlavního hrdiny filmu, že "není těžké někoho hrát, je to lehčí, než být sám sebou," říkám si, že ani v oné "cizí kůži" to Salomon Perel alias Josef Peters neměl vůbec jednoduché. Hlavně musel asi prožívat každodenní stres, že to jeho "divadélko" někdo odhalí. Faktem ale je, že ono jakési  "švejkování" mu nakonec zachránilo jeho vlastní život, což v oné šílené době druhé světové války, bylo určitě to nejdůležitější. (18.09.2022)

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

Komorně absurdní drama mj. o fanatismu, dospívání, zradě, identitě a pudu sebezáchovy, které toho s notnou dávkou humoru a ironie postihuje víc a klade víc otázek, než Schindlerův seznam s Pianistou a Spalovačem mrtvol dohromady, nepotřebuje k tomu drastické záběry (nakukování do ghetta skrz zabílené okno tramvaje je o tolik silnější než Polanského CGI doslovnosti!), nestaví na odiv uměleckou kameru, vystačí si se silným příběhem, ukázněnou režií, bezchybným herectvím a empatickou muzikou. Groteskní, místy jízlivý, ale nezlehčující, nezjednodušující, nepatetický, ideologie prostý, ohromně lidský film. (13.03.2017)