Európa Európa

"Cítil jsem se zmatený. kdo jsou moji přátelé, kdo nepřátelé? Proč jsou na mě hodní a ve stejnou dobu tak hrozně zabíjejí? Proč je to tak? Co nás rozděluje? Jenom předkožka?" Odpověď je jednoduchá-absurdita ideologie. Absurdita války, nepřátelství, rasových a třídních rozdílů očima dospívajícího chlapce, který se z pudu sebezáchovy, a snad i ze snahy vybrat si jednu stranu, kde jedna je horší než druhá a není alternativa na důstojný život, zachová jako 90% lidstva - přizpůsobí se. A Žid Salomon se přizpůsobuje až s Gumpovskou absurditou a paradoxem těm absurdním a paradoxním situacím - aneb jak raději ztratit identitu než život. "A tak jsem se místo dezertérem stal hrdinou jednotky". Prazvláštní film, u kterého se dokážete zároveň jak smát, tak bát a pořádně se znechutit nad hrdinovou přizpůsobovistí, jenže do toho se neubráníte obdivu vůči jeho osobě. Dobře divný film. (19.11.2011)

Když jsem to viděl před lety (od druhé poloviny) na Čt, byl jsem uchvácen a zároveň šokován. Nyní jsem film viděl celý a je škoda, že okamžik prvního dojmu už byl pryč. I tak ale na mne působila neskutečná síla filmu, který patří k řadě těch co obžalovávají nacismus... Škoda, že my nemáme svojí Agnieszku... Dokonce i našeho Palacha musela točit ona! Je až neskutečné, čím si musel projít hlavní hrdina a jakou měl místy kliku, že přežil. Když si něco přečtete o koncentračních táborech, o holocaustu od přeživších - zjistíte, že i oni většinou vděčí za své životy náhodám, někdy opravdu malinkým. Ale i ty často stačily k tomu, aby se někdo z rodiny zachránil a to často jako jediný. Já si celý snímek kladl otázku jinou. Byl hlavní hrdina ve svém věku tak naivní, že vždy přijal učení zrovna té vítězné strany a nebo to byly jen mimikry nutné k přežití? Doteď v tom nemám jasno. Na začátku snímku má hrdina pochyby co je správné. Na konci už bez skrupulí podstupuje nacistické rituály a to při vědomí co se děje v ghetu... Přesto se mu těžko bodá bajonetem do figuríny s židovskou hvězdou a nerad poslouchá projevy o Židech jako o hmyzu... Ve snímku je krásně vidět ten podivný válečný zmatek, v jehož středu bylo právě Polsko. Jednou si jej Němci dělí s Rusem aby posléze na Rusa spojence podle zaútočili... Uprostřed toho všeho prchající a umírající civilisté a Židé. Jen ti co měli možnost odjet do Ameriky zavčasu se zachránili... Leckdo prchal z Německa kde vše začlo do okolních zemí: Polska, Francie, Belgie, Holandska i na východ v dobré víře, že až tam hnědý mor nedosáhne... Bohužel v prvních letech války byla válečná štěstěna nakloněna Hitlerovy a v nepřipravené a podvedené Evropě padala jedna země za druhou... Pak už nebylo jak utéci a nebylo skoro ani kam... Než se karta obrátila stačila zrůdná nacistická ideologie skoro zcela vyřešit ,,židovskou otázku''. Báchorce o přesídlení Židů na Madagaskar nebo na východ už v roce 1944 nemohl (nebo nechtěl) věřit nikdo... Válečných scén ve filmu tam moc není a ani nejsou nijak potřebné a pro děj podstatné. Co mne ale v závěru mírně nakrklo bylo bombardování budovy policie moderním transportním čtyřmotorákem C130 Hercules... To neodpouštím. Jinak se ale jedná o skvělý film, který doporučuji vidět. Je až neuvěřitelné, že toto někomu mohlo ve skutečnosti přihodit !!! 4 vejce máčená v solené vodě. * * * * (04.04.2014)

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

Velmi zaujimavy film. O teme Zidia a 2. svetova vojna som uz videla tolko filmov, ze som si myslela, ze uz nic nove alebo ine tam nebude a trosku som pochybovala, ci ma to este bude bavit, ale film bol pre mna zazitkom, nad moje ocakavanie ma bavil a bol v niecom predsa len iny a novy. Skutocny pribeh mladuckeho nemeckeho Zida a jeho zaujimava cesta zachrany naozaj stoji za vzhliadnutie, vrelo odporucam...Bonus krasna hudba.4,5*. (02.08.2018)

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)