Olivier, Olivier
Réžia:
Agnieszka HollandScenár:
Agnieszka HollandKamera:
Bernard ZitzermannHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Brigitte Roüan, François Cluzet, Jean-François Stévenin, Grégoire Colin, Marina Golovine, Frédéric Quiring, Mathias Jung, Faye Gatteau, Alexis DerlonObsahy(2)
Filmové drama o znovunalezeném synovi. Manželé Serge a Elisabeth Duvalovi žijí na francouzském venkově se svými dětmi. Nadine a Olivier jsou typičtí sourozenci, kteří se perou a zároveň mají rádi. Jednoho dne pošle matka malého Oliviera k babičce s obědem. Od té chvíle jej už nespatří. Policista Druot, jenž zmizení dítěte vyšetřoval, se po 6 letech na policejní stanici v Paříži, setkává s chlapcem, který je Olivierovi nápadně podobný. Bohužel si ale nepamatuje na svoje dětství. Druot je přesvědčený, že je to Olivier, a hned kontaktuje Elisabeth Duvalovou. Začíná vzpomínání a utváření toho, co se před léty vlastně stalo...
Film inspirovaný skutečným kriminálním případem, s poetickými i psychologickými prvky, natočila režisérka Agnieszka Hollandová. Hudbu k němu napsal uznávaný polský skladatel Zbigniew Preisner, který připravoval také k snímku Evropa, Evropa a rovněž velmi úspěšně spolupracoval také s filmařem Krzysztofem Kieslowským (na seriálu Dekalog a volné filmové trilogii Tři barvy: Modra, Bílá, Červená).
(Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (20)
Pohřešovaný, zmizel v obilných polích. Nic nás už nečeká, jen pusto a prázdnota. Slzy stékají s tvojí pomocí. Smutek, bolest, osočování. Návrat ztraceného syna. Radost, euforie, nečekané procitnutí. Buď u nás vítán. Je to ON?! Vytržené listy z památníku dětství. Vrať se k nim zpátky v dospělosti. Rodinné shledání, pravdy zjištění, mezi "sourozenci" jiskření, láska stojí v popředí. ()
Vícevrstevnatý snímek o složitosti lidské psychiky. 1) 44letá Agnieszka Hollandová (scénář a režie) nezklamala ani v tomto případě. Skvělá práce s náznakem a zkratkou, typově přesní herci a to poselství... 2) Ve snímku se prolíná dobro a zlo, sympatie a antipatie, skutky dobré i špatné tak jako v životě. Není vždy snadné určit, co je co, někdy to nejde vůbec. 3) Všichni jsou nějakým způsobem úchylní, otec, matka, obě děti, soused Marcel i inspektor Druot. Trochu mi to připomíná vtip, že dnes už medicína pokročila natolik, že nenajdete zdravého člověka. Hollandová jasně demonstruje, že "úchylnost" v jisté míře je imanentní lidské psychice. Jinak řečeno, všichni jsme nějak cáklí. 4) Zaujali mě 17letý Grégoire Colin (Oliviere) a 23letý Frédéric Quiring (soused Marcel). ()
Chudák holka... ta to odnesla ze všech nejvíc. :/ Přizvukuju emmě53, že každá z postav by stála za podrobné prozkoumání, velmi poutavě podáno. Z některých replik úplně mrazí: "Měla snad umřít ona? -Jo, byla bych radši!" (A Nadine je navíc přímo u toho!) Ani sebehlubší zoufalství nemůže takovou reakci omluvit. A ani sebelepší péče tomu dítěti takovou ránu nezacelí. ()
V každém případě velmi dobře udělaný příběh, který musel diváka strhnout. A nejzápornější postavou se nám nakonec vyjevil policejní inspektor, který naaranžoval objevení Oliviera po šesti letech. Tady bylo nakonec i jedno slabé místo, které autorům scénáře odpouštím. Hoch, který sehrál onu hru na Oliviera, přece musel z něčeho žít, musel chodit do školy. Žádného z rodičů nenapadla tahle myšlenka. Především zaujaly mimořádné herecké výkony všechn hlavních postav - od obou Olivierů i Nadine, přes matku, otce až po úchylného Marcela... ()
Tohle znepokojující, tragédií zkoušené rodinné drama, nejlépe vystihují dva momenty. Úvodní záběr na sluncem zalité pšeničné pole, ve kterém si hrají sourozenci Nadine a Olivier a závěrečný pohled na prázdnou, ve tmě se pohupující dětskou houpačku. Celý film byl hnán překvapující, ale i mazanou silou k tajemství, ležícím pod povrchem tohoto skvělého filmu. 80% ()
Reklama