Ulica Cloverfield 10

Je to doopravdy velké... zklamání. Natočit film o třech lidech zavřených v podzemním bunkru (kdy jeden z nich je divný, druhý divný a navíc nebezpečný a třetí by se prostě rád dostal pryč) bez špetky napětí, to se přece nedělá. A jakkoliv se John Goodman a Mary Elizabeth Winstead snaží, scénář z nich dělá pitomce. Aniž bych chtěl něco vyzradit, musím napsat, že různé věci se v Ulici Cloverfield 10 dějí zkrátka jen proto, aby byly překvapivé, nicméně logické nejsou a když jsem se asi popáté sám sebe ptal "Proboha proč...?", došlo mi, jak moc mě ten film vlastně nudí. Ano, závěr měl konečně slušný spád, nicméně pokud se někdo těší na to, že tentokrát - bez omezení v podobě ruční kamery - něco uvidí, měl by si nechat zajít chuť, protože až na pár krátkých záběrů se obraz třese stejně jako před sedmi lety. Dvě a půl. (13.04.2016)

Je to dobrý film, nebudu ale předstírat, že jsem nečekal víc. V těch nejvypjatějších momentech nedovede debutant Trachtenberg být tak drsný a intenzivní, jak by měl a v prostřední části se mu nedaří šponovat atmosféru tak, jak to uměl třeba Carpenter ve Věci. Občas se zkrátka objeví hluché momenty a když už se popáté řeší, co je tam venku, nebo kdo z hrdinů je magor, začne se to okoukávat. Nikdy naštěstí tak, aby se objevila nuda a díky přesnému Goodmanovi a Mary Elizabeth Winstead, která umí sebevědomé holky v nesnázích jako málokdo, je to pořád zábava, kde si ty zvraty a překvapení budete užívat. Jen si prostě myslím, že to měl točit někdo, kdo už za sebou nějaký ten film má a ví, že udržet napínavou atmosféru, když jsou na plátně tři lidi a čtyři místnosti, nejde úplně samo a musí se tomu trošku pomoct. (15.05.2017)

Původně plánovaný nízkorozpočtový thriller zasazen do úplně jiného příběhu, těžící především z levné klaustrofobické atmosféry a psychologie postav, se po nalití financí od Abramse změnil v pokračování zřejmě nejlepšího filmu o mimozemských monstrech v posledních dvou dekádách, kde prim hrála výhradně akce, zběsilost, rioty a výbuchy. Oživit osm let starou žánrovou pecku je úctyhodné, tleskám, problém ovšem spočívá v tom, že děj zůstal původní a tedy šitý na míru nízkorozpočtovým nárokům a to avizované pokračování jedničky je v celém filmu všehovšudy deset závěrečných minut. Mělo to tedy smysl? Ne. Cloverfield obsažený v názvu filmu tedy působí jen jako vábnička na milovníky sci-fi, nikoliv jako odkaz na pokračování čehokoliv. Nemít to právě tento název, s originálem si to nedám do sebemenší spojitosti. To, na co většina diváků naivně čeká celý film ve výsledku za samotné čekání ani moc nestojí, jelikož sledovat hodinu a půl jak postavy nezajímavě konverzují nad špagetami, hrají monopoly, čtou módní časopisy a jednou děsně akčně nahodí filtr vzduchu, to vše za absolutně nulové atmosféry, to je zkrátka zatraceně málo na film pro masy. Poslední desetiminutovka je pak klasický šetřivý CGI bordel ve tmě, který postrádá jakoukoliv myšlenku a působí dojmem, že do filmu vlastně ani nepatří. Loňská béčková bunkrová variace na stejné téma se pak jeví jako mnohem lepší možnost ke strávení večera. 60% (08.05.2016)

Vzťahová dráma sa v úplnom začiatku mení na nehodovú. Po nehode sa divák spolu s hlavnou hrdinkou ocitne kdesi v metapivnici unesenej Nataschi Kampusovej. Pozvoľna vnikne do psychothrilleru. Nakoniec je mu vstreknutá riadna dávka vedeckej fantastiky. Plus za aké také udržanie uveriteľnosti viacerých rovín príbehu. Mínus za snahu ukázať všetko - všetky roviny aj žánre. A tiež mínus za všetko dovysvetliť i tam, kde postačilo byť decentne zahalený. (15.06.2020)

Moje obrovská výhoda byla, že jsem starší Cloverfield neviděl, a přestože dopátrat se pointy filmu ještě před jeho zhlédnutím je až smutně snadné, přikázal jsem si vše ignorovat a počkat si na to sám. Díky tomu jsem si film z velké části užil a vyloženě mě zklamalo až posledních cca 10 minut. I když zklamání asi není to nejpřesnější slovo, protože během nich film zároveň vztyčuje prostředníček (až na závěr) podobně laděným žánrovkám, což na druhou stranu vcelku oceňuju. Po většinu filmu jsem si užíval napjatou atmosféru, to dusno, různě se proměňující stavy nedůvěry, strachu a nejistoty. Tu ostatně člověk sdílí společně s postavami a neustále se sám sebe ptá, co se asi stalo, kdo jsou vlastně zač, kde končí pravda a začíná lež, apod. Ale jak už jsem naznačil v úvodu, kurs, který film chytne k samotnému závěru, mi příliš po chuti nebyl a dopadlo to tak, jak jsem se obával. Proto končím na slušných 4*. „Vždycky mluvil o možných útocích Al-Káidy, Ruska, Jižní Koreje.“ - „Myslíš Severní Koreje.“ - „To je ta bláznivá? Tak jo, tak tý.“ (09.12.2017)