Ulica Cloverfield 10

Tady se měli tvůrci rozhodnout, jestli chtějí natočit postapokalyptický sci-fi nebo vypointovaný psychothriller. Bohužel splácli ne nijak ohromojící slepenec, který má dobré momenty a trochu i atmosféru, ale chvílema to dost skřípe a přepálený konec tomu v mých očích dost ublížil. 55% (01.01.2017)

„Crazy is building your ark after the flood has already come.“ Pokud máte za sebou tucet filmů o lidech v podzemní ponorce, kteří se schovávají před apokalyptickým děním na povrchu, nemůžou vás psychologické hry štědrého a pohostinného manžela Roseanne a jeho zvaných hostů nikterak strhnout (snad jen v úrovni dilematu zachránce/věznitel). Když dýchavičný John vytáhne ze skříně soudek s kyselinou, přijde sice brnkání na struny napětí a franšízy Cloverfieldu (tzn. dolary přinášející virální marketing), ale já jedu dál do Baton Rogue.. (01.04.2016)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Původně plánovaný nízkorozpočtový thriller zasazen do úplně jiného příběhu, těžící především z levné klaustrofobické atmosféry a psychologie postav, se po nalití financí od Abramse změnil v pokračování zřejmě nejlepšího filmu o mimozemských monstrech v posledních dvou dekádách, kde prim hrála výhradně akce, zběsilost, rioty a výbuchy. Oživit osm let starou žánrovou pecku je úctyhodné, tleskám, problém ovšem spočívá v tom, že děj zůstal původní a tedy šitý na míru nízkorozpočtovým nárokům a to avizované pokračování jedničky je v celém filmu všehovšudy deset závěrečných minut. Mělo to tedy smysl? Ne. Cloverfield obsažený v názvu filmu tedy působí jen jako vábnička na milovníky sci-fi, nikoliv jako odkaz na pokračování čehokoliv. Nemít to právě tento název, s originálem si to nedám do sebemenší spojitosti. To, na co většina diváků naivně čeká celý film ve výsledku za samotné čekání ani moc nestojí, jelikož sledovat hodinu a půl jak postavy nezajímavě konverzují nad špagetami, hrají monopoly, čtou módní časopisy a jednou děsně akčně nahodí filtr vzduchu, to vše za absolutně nulové atmosféry, to je zkrátka zatraceně málo na film pro masy. Poslední desetiminutovka je pak klasický šetřivý CGI bordel ve tmě, který postrádá jakoukoliv myšlenku a působí dojmem, že do filmu vlastně ani nepatří. Loňská béčková bunkrová variace na stejné téma se pak jeví jako mnohem lepší možnost ke strávení večera. 60% (08.05.2016)

Promyšlená příběhová stavba, která pouští informace tak akorát aby divák zůstal "entertained" je ukázková. Díky tomu, že Johny Be Good(man) je tak akorát děsivý jako sympatický a je pořád se na co dívat (Mary Elizabeth Winstead). Hodně silných momentů, drsné zvraty. Celkově to ale působí jako dražší začátek seriálu, kterého se asi nikdy nedočkáme. Finále funguje i pokud tak trochu víte do čeho jdete, slastné nevědomí je zase jednou lákavější. (30.07.2016)