Zjazvená tvár

Opravdu jsem nevěřil vlastním očím, jak málo vlastně De Palma k celému příběhu musel přidávat. To co je ale v r. 1983 jaksi "normální" to působí v r. 1932 neuvěřitelně. A ani uvodní apel na vládu a občany a později pouze apologetická a jinak zcela zbytečná pasáž o tom, jak když ten udělá to a ten zas tohle, tak se těch lumpů zbavíme a proto jsme natočili tento film, ani náhodou nezastřou syrovost a téměř nehodnotící deskriptivnost snímku. Mám dokonce pocit, že v De Palmově Scarfacovi (i když ten je pochopitelně na mnoha místech reflexí žánru jako takového) je daleko více zachycen "morální rozklad" anti-hrdiny a vůbec, že je jaksi víc kladen důraz na to, že boží mlýny atd., kdežto zde se Tonyho konec udá jaksi náhodou a rozhodně ne nutně. Pozoruhodný film se spoustou skvělých scén - uvodní "stínovražda", kuželky, s Borisem Karloffem v roli gangstera a několika scénami takřka z grotesek. (09.08.2007)

Praotec všech gangsterek. Raketovej vzestup a hodně drsnej pád nekompromisního týpka kterej voddělá každýho kdo by ho mohl brzdit v jeho cestě na vrchol. Na to jak je to starej film, tak mě fakt příjemně překvapili dynamicky natočený přestřelky a další akční scény. Má to švih a vůbec to nepůsobí nijak naivně nebo nekompetentně. Nestává se často abych si pouštěl až takhle starej film, ale na tenhle jsem byl zvědavej a určitě mě nezklamal. A i když ten borec v hlavní roli je spíš antihrdina, tak i přesto se mu nedá nefandit i když je jasný, že to s ním ve finále nedopadne dobře. Zajímavej pamětnickej počin já jsem spokojenej.75% (07.03.2016)

Zjizvená tvář je dozajista jedním ze základních stavebních kamenů subžánru gangsterek, jejichž vrchol je představován dnes již kultovními snímky typu Kmotr, Mafiáni či Scarface z roku 1983. Na tomto 83 let starém zpracování musím vychválit perfektní atmosféru tehdejší doby, vliv mafie a v podstatě narůstající nebezpečí, které pro obyčejný lid představuje. Co však nemá na tomto snímku chybu, jsou akční scény. Ty mají dodnes opravdu patřičnou sílu a i díky tomu dávám 4*. Samotný závěr je jednou z těch scén, které si divák zapamatuje. Jsem zvědavý na verzi s Al Pacinem, ale také na další základní kámen gangsterek, na Veřejného nepřítele. Přestože hodnotím Scarface veskrze kladně, musím se přiznat, že mnohé jiné, staré mafiánské snímky (zejména s Jamesem Cagneym) mám raději. (18.02.2015)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (17.02.2019)

Patřičně drsné, jak to má u tohoto žánru být. Na svou dobu vlastně velmi drsné a je až s podivem, co cenzura pustila.Jinak jde o film přímočarý, bez velkých dějových zvratů. Výborně zachycená atmosféra. Z dnešního pohledu možná poněkud přhrávající Paul Muni, ale to je potřeba jakoby změnit optiku a stát se divákem z roku 1932, a pak si film vychutná každý příznivec filmových gangsterek. (02.01.2014)