Zjazvená tvár

Opravdu jsem nevěřil vlastním očím, jak málo vlastně De Palma k celému příběhu musel přidávat. To co je ale v r. 1983 jaksi "normální" to působí v r. 1932 neuvěřitelně. A ani uvodní apel na vládu a občany a později pouze apologetická a jinak zcela zbytečná pasáž o tom, jak když ten udělá to a ten zas tohle, tak se těch lumpů zbavíme a proto jsme natočili tento film, ani náhodou nezastřou syrovost a téměř nehodnotící deskriptivnost snímku. Mám dokonce pocit, že v De Palmově Scarfacovi (i když ten je pochopitelně na mnoha místech reflexí žánru jako takového) je daleko více zachycen "morální rozklad" anti-hrdiny a vůbec, že je jaksi víc kladen důraz na to, že boží mlýny atd., kdežto zde se Tonyho konec udá jaksi náhodou a rozhodně ne nutně. Pozoruhodný film se spoustou skvělých scén - uvodní "stínovražda", kuželky, s Borisem Karloffem v roli gangstera a několika scénami takřka z grotesek. (09.08.2007)

World is Yours. Scarface je bezesporu klasikou, kterou jsem srovnával s novější verzí. Ta je sice lepší, ale jen v tom, že je modernější a má Al Pacina. Originál nabízí autencitu gangsterských 30. let, pro mě neznámý Paul Muni předvádí v závěru herecký koncert a jeho Tony Camonte vzbuzuje neskutečnou škálu emocí od respektu, přes nenávist až po opovržení . Kromě sympatií, protože je to opravdu pořádný hajzl, který chce vlastnit všechno a všechny, včetně své sestry nebo jediné ženy, která o něj nemá zájem. Zbytek filmu je klasickou gangsterkou o vzestupu jednoho mafiána s jasnými paralelami s životem Al Caponeho a taky překvapivě se spoustou střílení. Některé akční scény například Camonte pod palbou v restauraci jsou opravdu úžasné. Co dodat, pětihvězdičková klasika a krimi/thriler roku 1932. (19.02.2015)

„Gang wars begins“. Časy se mění, přičemž štěstí přeje připraveným a zejména potom těm největším žralokům schopným utrhnout si co největší sousto(a). Přičemž (nejvíce hladových žraloků) slídí kolem „ostrůvku v moři“ jménem „North Side“ a jedním z těch největších je (byl) Tony Camonte alias Gabe Rooney popř. Joe Black (resp. „Scarface?“). Tento originál z roku 1932 musel (a také se tak stalo) ve své době vzbudit velkou vlnu pozdvižení a nevole, neboť si nebral žádné servítky před tehdejší situací v politicko-veřejném životě (zlatá éra organizovaného zločinu) a neochotou státního aparátu s tím cokoliv dělat. Záměrně se vyhnu srovnávání s remakem (z roku 1983) B. De Palmy (s Al Pacinem a M. Pfeiffer v hlavních rolích). Bude muset (po)stačit, když napíšu, že mám rád obě verze. Lecos však napoví, když napíšu, že originální verzi miluju! :o) De Palma se (je to ostatně patrné z každého druhého záběru a sám dotyčný se tím ani nijak netajil) v originálu notně shlédl a nechal se jím (více než jen) inspirovat. S dovětkem, že tento snímek H. Hawkse a R. Rossona (podle scénáře B. Hechta) má oproti svým bratříčkům (resp. synům, vnukům) jednu nespornou (nedostižitelnou) výhodu a to sice fakt, že se odehrává přímo v té době a s tím spojenou vysokou míru autenticity. A musím konstatovat jedno: přes fakt, že jsem velkým obdivovatelem a příznivcem Ala, Paul Muni (coby Tony Camonte) mu nezůstává nic dlužen (ba právě naopak) a stejně je tomu v případě „ve velkém práškující“ M. Pfeiffer, (pro kterou mám víc než slabost). V "minisouboji“ to u mě (překvapivě) byť, škoda, že nedostává více prostoru, vyhrává Karen Morley (coby Poppy). Jedinou výtku, kterou jsem ochoten akceptovat, je (mnohými zde již zmiňovaná) příliš krátká stopáž a s tím spojené velké skoky v čase, kdy se divák může cítit částečně ochuzen, neboť (přiznejme si upřímně), toto téma by si zasloužilo mnohem více prostoru a stopáž cca o 45min delší. Na druhou stranu, to co tvůrci natočili a divákovi předložili, je bez jakýchkoliv výtek, vyznačující se navíc velkou dávkou syrovosti autenticity, přímočarosti, to vše navíc bez zbytečných keců jdoucí přímo „na věc“ („Postavte se ke zdi! A kde je pointa?“...MILUJU tyhle momenty! Navíc ani o humorné vsuvky není nouze, zejména se jedná o všechny ty se „smažkou, asistentem panem Camonteho“. Budu se opakovat, ALE.....na tehdejší dobu to muselo být čisté zjevení. „The world is yours“. P.s. Stejně jako v případě Al Caponeho, tak i v mém: „I love this film“! (09.11.2011)

Patřičně drsné, jak to má u tohoto žánru být. Na svou dobu vlastně velmi drsné a je až s podivem, co cenzura pustila.Jinak jde o film přímočarý, bez velkých dějových zvratů. Výborně zachycená atmosféra. Z dnešního pohledu možná poněkud přhrávající Paul Muni, ale to je potřeba jakoby změnit optiku a stát se divákem z roku 1932, a pak si film vychutná každý příznivec filmových gangsterek. (02.01.2014)

Pro mě osobně obrovské překvapení. Netušil jsem, že v době kdy si dva nemůžou dát na plátně ani pořádně pusu, bylo možno natočit syrový, krutý film s hromadou mrtvol. Samozřejmě s porovnáním s dneškem (nebo remakem) neobsahuje film násilí přimo viditelné, ale spíš si ho divák může domyslet, přesto je to zajímavé. Oproti remaku vidím jednu zásadní chybu a tou je, že je film příliš krátký, takže zdaleka není tak komplexní jako De Plamův nástupce. Nemůžu si pomoc, všechny dějové linky mi přišly nedotažené. Co je ale stejně úžasné je hlavní představitel. Ikdyž každý naprosto jinak - na Paula Muniho musím kouknout i v těch (pár) dalších filmech. (17.03.2011)