Mať a nemať

Člověk se neubrání srovnávání s Casablacou (hlavně díky tomu, že Bogart tu hraje v podstatě tu samou roli), a tak to radši řeknu na rovinu: Mít a nemít se mi líbilo víc. Všechno, co mi na Casablance nesedlo, bylo tady v pořádku (až moc zidealizovaný pohled na válku, občasná kýčovitost) a naopak vše, co se mi na Casablance líbilo, tu zůstalo zachováno (Bogartovo charisma, prostředí). Když se to spojí s tím, že scénář napsal Faulkner podle Hemingwayova námětu, sám se divím, že mi to nevyšlo na pět hvězdiček... (13.01.2007)

Hawks znásilnil Casablancu a k tomu naprosto změnil Hemingwayúv příběh, ale proč mu to mít za zlé? Pouze se svezl na vlně. Bogart je stále jako Rick Blaine skvěle břitký a cynický, ale nudnou Bergmanovou vyměnili za Lauren Becall, která má kouzlo a s Bogartem byli na stejný vlně nejen ve filmu, ale i životě. (09.03.2009)

"Mít a nemít" se na první zběžný pohled rozestírá na ploše nápadně podobných historických událostí jako o dva roky starší Bogartovská klasika "Casablanca". Zde ovšem jakákoliv vzájemná podobnost obou filmů (naštěstí :-)) končí. Hawksův snímek sice pohříchu postrádá břitký vtip, kouzlo okamžiku a style "Casablanky", ale jako svých zbraní se zase chápe příjemné ironičnosti a nadhledu, jež pramení z až překvapivě nekonfliktně ležérního tónu vyprávění (narozdíl od emocionálně a dramaticky vypjaté "Casablanky"). Skutečné "zbraně hromadného ničení" zde má ovšem na povel ústřední dvojice; v ústrety k jejim vzájemně se prolínajícím chemickým útokům a výbojům lze po delší časovou linku odolávat jen stěží. :-) (08.02.2005)

V tomto filmu si Humphrey Bogart poprvé jako se svoji filmovou partnertkou zahrál s debutantantkou Lauren Bacallovou, kterou objevil režisér Howard Hawks. Během natáčení mezi nimi přeskočila jiskra a vše skončilo až svatbou. Scénaristé William Faulkner a Jules Furthman tu zpracovali Hemingwayovu předlohu velice, velice volně, mnoho společného tu naproti tomu můžeme najít s předcházejícím úspěšným filmem Casablanca. (28.01.2005)

Tak koukám, že mi Bebáček zcela vyfoukla znění mého komentáře a já se s tím vymejšlel celej film a myslel si, jak budu originální a vtipnej, ach jo :-D Každopádně mám pocit, že asi nejsem normální, protože mě to Casablancu nepřipomínalo skoro vůbec. Jasně máme tu Bogarta, máme tu válku a máme tu francouzsky mluvící prostředí, máme tu romantickou zápletku, ale tím ta podobnost jaksi končí. Největším esem tohoto filmu jsou brilantní dialogy, hlavně ty mezi Bacallovou a Bogartem. Dále mě kromě ústřední dvojice bavil komický alkoholik v podání Waltra Brennana i slizský špekatý gestapák. Líbilo se mi, že i když tento film vznikal za války, tak se nejednalo o žádnou propagandistickou věc, ale o napínavý dobrodružný příběh. (22.08.2011)