Mať a nemať

Mít a nemít není snímkem nadčasovým, ale tady mi tahle samozřejmě zjevná zastaralost nijak výrazně nevadila, anžto jiskření mezi Bacallovou a Bogartem mi v pohodě stačilo k lepšímu filmovému zážitku než umělé popraskávání mezi ním  a Bergmanovou v Casablance.  Ačkoliv jsem si film střihl v dabingu a Bacallové pověstný chraplák si tak užil jen v písních, zážitek nebyl nijak umenšený, protože dabing Báry Munzarové byl naprosto úžasný a tak se bez potíží nemám problém zase hvězdičkové utrhnout. Tomu Pohledu se totiž nedá odolat! (17.09.2024)

Tak koukám, že mi Bebáček zcela vyfoukla znění mého komentáře a já se s tím vymejšlel celej film a myslel si, jak budu originální a vtipnej, ach jo :-D Každopádně mám pocit, že asi nejsem normální, protože mě to Casablancu nepřipomínalo skoro vůbec. Jasně máme tu Bogarta, máme tu válku a máme tu francouzsky mluvící prostředí, máme tu romantickou zápletku, ale tím ta podobnost jaksi končí. Největším esem tohoto filmu jsou brilantní dialogy, hlavně ty mezi Bacallovou a Bogartem. Dále mě kromě ústřední dvojice bavil komický alkoholik v podání Waltra Brennana i slizský špekatý gestapák. Líbilo se mi, že i když tento film vznikal za války, tak se nejednalo o žádnou propagandistickou věc, ale o napínavý dobrodružný příběh. (22.08.2011)

Samozrejme, miestne entity zase spievaju ody na Hampry Bogarta - herecky bol samozrejme vyborny, to jo, no ale ja ho furt nemam rad, a to tak, ze velmi! Takze nic viac nez hodne priemerny kopirak slavnej Kasablanky z roku 1942. Howard Hawks bol sice zrucny reziser, ale holt, asi aj on mal slabsiu chviku : 46 % (03.05.2016)

V podstatě to hlavní bylo řečeno v komentářích kolegů. Není to Hemingway. Je to velmi (atmosférou, prostředím, námětem, hercem v hlavní roli) podobné Casablance. Oproti Casablance je to ale více přímočarý dobrodružný romantický film s dobrým koncem. Dobře se na to dívá. Můžu si v klidu odfajfkovat další klasický film, který jsem zhlédl a navíc jsem s ním byl i spokojen. Tak to má být. (02.02.2007)

Bogart ve válečném ohrožení a v opojení ženským půvabem ničí charizmatem a pohotovostí všechny protivníky v dohledu. Do casablancovského kouzla tu ale chybí konzistentnost, nadčasovost a ona téměř hmatatelná osudovost. Lauren Bacall může být jak chce krásná, ale můj prototyp osudové ženy to zkrátka není. Naopak, její Marie příběhem jenom proplouvá a i přes neodolatelnou krásu zůstává lehce zmatenou a otrlou dívkou, která si svým chováním Bogartovu pozornost snad ani nezaslouží. Jejich vztah navíc nemá šanci rozkvést, protože se odehrává až ve druhém plánu za válečnou linií, která ale, i přesto, že zabere mnohem více času, klouže jen opatrně po povrchu. Všechno se děje podle strojených komplikací a to od prvního zádrhelu až hezky k tomu poslednímu. A i když se na film díky hlavní dvojici (na které to jiskření, které se projevilo i v reálu, je vidět v každém políčku) dívá moc příjemně, je Hawksův snímek jenom pomíjivou nostalgickou vzpomínkou. A tu stojí za to Mít, ale příště snad už někde jinde. (17.07.2008)