Naušika z Větrného údolí

Studio Ghibli a jejich první netypická pohádka. Netypická je v mnoha ohledech. Máme tu vizuálně originální a zajímavý svět - žádné úchvatné magické království, ale slušné postapo. Jakési kouzlo tu má jenom to, že se tu všichni prohání oblaky, především hlavní hrdinka, princezna Našuika se svým kluzákem. V tomto filmu jsou samé silné ženské postavy, a to už od pohledu - nemají make up a nenosí žádné vyloženě ženské šaty. No a u Miyazakiho taky nesmí chybět nějaké to poselství. Jde tu o ochranu přírody, ale také mě zaujalo, jak se tu nechrání jen nějaké roztomilé divoké šelmy, ale především odporný přerostlý hmyz. Už v jedné z úvodních scén vidíme, jak soucitná Naušika odmítá udělat to, co by udělala většina hrdinů, a to bojovat s obřím rozzuřeným hmyzem. Naušika místo toho hmyz empaticky uklidní, což pak dělá i po zbytek filmu, kde srdnatě bojuje nejen za své království, ale i za přírodu. Velmi zajímavý film, ALE možná nejsem cílovkou, možná tenhle druh pohádky není pro mě... Protože i když ve filmu vidím hodně kvalit, zase tolik mě nebavil a byl na mě příliš dlouhý. (6/10) (12.04.2020)

Líbí se mi, že Miyazaki jen naznačuje, nevysvětluje. I když příběh Naušiky může být naší vlastní budoucností, nechává stále dostatek prostoru pro fantazii. Naušika z Větrného údolí je směsí science-fiction, fantasy, bilogie, steampunku, prastarých bájí, opravdu kruté podívané o střetu člověka s přírodou, a přitom dokáže být i poetickým dětským filmem. (23.02.2014)

Postapokalyptická ekologická fantasy, ve které se středověce oblečení lidé prohánějí v letounech, které připomínají druhoválečné bombardéry, a bojují proti obřímu hmyzu? Žádná kombinace asi není nemožná, když ji dá dohromady skutečný vizionář, jakým Hajao Mijazaki očividně je. Během prvních patnácti minut si mě film dokonale získal. A vydrželo to až do konce. (02.07.2023)

Jeden z prvních filmů samotného Hayao Miyazakiho a je i to trochu znát. Naušika z Větrného údolí je v mnoha ohledech lehce zmatená, trochu naivní a v úvodu až příliš komunikativní. S postupem času, kdy se odkrývá celý postapokalyptický fikční svět posetý nehostinnou Pustinou, rozlehlými pláněmi připomínající Dunu či velkou hmyzí armádou v čele s děsivým a majestátným stádem Ohmů, se na jakékoliv nedostatky snadno zapomene a kouzlo Miyazakiho světa začíná působit na plné obrátky. Motivace hlavní hrdinky, její průbojnost a odvaha mají zajímavou myšlenku i smysl, což jí dodává na vážnosti a dospělosti snímku. Na druhou stranu ji poměrně komickým způsobem někdo zapomněl na téměř každém záběru přimalovat spodní prádlo, tudíž se v tomto krutém světě nějakému tomu pousmání vyhnout nelze, a to je dobře, jelikož se jedná o poměrně těžké a náročné dílo, které zahltí psychiku nejednoho odolného jedince. Celý svět krásně podtrhuje hudební stránka Džó Hisaišiho, který zde částečně upustil od houslí a akční pasáže proložil pořádnou náloží rytmické elektronické hudby, která celý sci-fi nádech pěkně okoření. Naušika jako celek nepůsobí tak komplexně jako následující díla japonského velmistra animace, nýbrž si své kouzlo dobývá fascinujícím fikčním světem, údernou hudbou a zajímavou myšlenkou. [90%] | Kino (29.01.2017)

Takový předchůdce Avataru, kde si Mijazaki splnil své mokré sny o třináctiletých holčičkách bez kalhotek. Prostředí příběhu je celé podivné, nijak nevtahuje, a stejně tak příběh mi přišel poměrně nudný, zdlouhavý a vláčný. Naušika mi byla protivná od samotného začátku, nemám rád přemoudřelé holčičky v žádném filmu. Navíc jsem si každou chvíli říkal, že holce musí být na frndu pěkná zima, nebo jí na ni táhnout, což rovněž odvádí od jakékoliv možnosti vcítit se do příběhu a užívat si nějaké fantastično. Popravdě je to celé natočené spíše tak, že člověk spíše čeká, kdy dojde k hromadnému znásilnění. :-) Zkrátka na můj vkus je film příliš málo o těch atributech, které dělají fantasy nebo postapo zajímavými. Navíc mi ta animace dost často připomínala seriál Viking Vike. (23.09.2013)