Naušika z Větrného údolí

Fantázii sa medze nekladú. A Hayao Miyazaki jej má na rozdávanie. Vizuálne strhujúci, dizajnérsky skvost, ktorý ale príbehom nedokáže zaujať natoľko, aby sa divák nenudil. A pritom samotná story nieje k zahodeniu, obsahuje viacero posolstiev a hlavná línia je to pravé dobrodružné orechové, ale všetko to pôsobí kŕčovito a zdĺhavo. Možno aj preto sa snímok pri prvom americkom vydaní v roku 1985 ( pod názvom WARRIORS OF THE WIND ) pre miestnu distribúciu skrátil o vyše 20 min. (12.05.2014)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)

Mistr animované fantasy Hayao Miyazaki nám v jednom ze svých prvních filmů ukazuje, že s barvami a nápady opravdu umí kouzlit. Tento film však považuji za jeho nejslabší. Vizuálně film vypadá moc dobře i po 25 letech a hudba jako vždy exceluje ale příběh mě tentokrát tolik nezaujal a dvouhodinovou stopáž jsem z filmu cítil až moc často, zvláště pak při sledování, kdy už to bude končit. (18.06.2009)

U mě to bylo úplně přesně na 4 a půl *, mohla jsem tedy buď podhodnotit nebo nadhodnotit, nakonec to dopadlo takhle. Tenhle jeden z prvních Miyazakiů se dost odlišuje od těch pozdějších hlavně mnohem temnějším a vážnějším celkovým pojetím. To byl asi taky ten důvod, proč mi ze začátku trvalo na tohle přistoupit, protože přece jen jsem po Cestě do fantazie či Totorovi čekala jiný kafe. Nejvíc se to podobá princezně Mononoke, ale ani ta není tak temná. Míň času se tu tráví ve fantasy světě (tady jakýsi houbový les obývaný hmyzem, moc se mi líbil), víc času naopak pokusům zabránit dalším bojům. Tohle poselství je mi blízké a s Miyazakim souhlasím. Je to jiné, ale je to dobré. A postřeh nakonec - před filmem si pročtěte zajímavosti. Připravíte se tak o šok, co jsem zažila, když princezně Naušice vítr nadzvedl sukni a následovalo několik záběrů na její holé pozadí. (03.04.2012)

Nádherný postkatastrofický film, pokud lze tohle spojení vůbec použít. Přesto, že v porovnání s pozdějšími Mijazakiho díly je Naušika více statická a silná snaha něco sdělit snad až příliš očividná a militantní. Hisaišiho hudba zase více experimentální, ale s ohraným klišé v podobě citace 'vznešených' klasických melodií. Byl to velmi ambiciózní projekt, kterým se Mijazaki snažil prorazit, ale všichni ještě trochu hledají balanc mezi tradicí a vlastním rukopisem. Koneckonců, Studiu Ghibli patří až 'Laputa'. (10.03.2005)